Lukostřelba? Člověk se uzavře do své reality, říká mistryně světa Horáčková

„Rozhovorů s novináři je hodně. Je to hektické,“ usmívala se česká reprezentantka v lukostřelbě, kterou má v genech díky své mamince Barboře (zemřela v roce 2018 na rakovinu, pozn. aut.), olympioničce z Pekingu 2008.

Zájmem médií vaše pohádka zřejmě nekončí…
Co se týče sponzoringu, více se mi otevřel svět lukostřeleckého prostředí, za což jsem moc ráda. Je fantastické, že se stanu tváří velkých firem, s jejichž vybavením střílím, protože není jednoduché shánět každý rok dotace na nové šípy, luk, ramena luku, i když mám velkou podporu od Vysokoškolského sportovního centra Victoria, Českého lukostřeleckého svazu i od Plzeňského kraje.

Dostála skolila před MS střevní infekce. Přesto věří, že se dostane na olympiádu

Kolik stojí luk a šípy?
Luk vyjde na zhruba sto tisíc korun. Jedna sada šípů, v níž je dvanáct kusů, stojí kolem dvaceti tisíc korun. Luk vydrží docela dlouho, jediné, co je potřeba měnit nejlépe každou sezonu, jsou ramena luku. Na soutěže potřebuji dva luky, protože na opravu není čas, pokud by se s ním něco stalo. A také dvě sady šípů.

Dá se lukostřelbou živit?
Ano, ale musíte mít ten úspěch.

Jaká je pozice české lukostřelby doma a v cizině?
My jsme malý sport i malá země. Proto lukostřelecký svět vnímá můj titul mistryně světa jako neuvěřitelný úspěch. Kolébkou lukostřelby je Korea, ale i v porovnání s Francií, Nizozemskem nebo Itálií jsme opravdu malý rybníček.

Dosáhla jste prvního titulu mistryně světa v lukostřelbě žen pro Českou republiku či Československo. Pomůže to vzbudit větší zájem o lukostřelbu?
Pozoruji, že lukostřelba už se delší dobu dostává do povědomí veřejnosti. Nicméně jsem moc ráda, že mohu ten sport tímto způsobem zpopularizovat.

Jak velká je členská základna české lukostřelby?
Kolem tří tisíc členů v mládeži a dospělých. V žákovské i dorostenecké kategorii počet lukostřelců roste a zlepšuje se i jejich technika a výsledky. Doufám, že to tak vydrží a budu mít svoje pokračovatele. Byla bych moc ráda, pokud by můj úspěch otevřel cestu k lukostřelbě dalším zájemcům.

Jste připravená na to, že se dostanete do povědomí veřejnosti třeba jako Jiří Prskavec nebo Lukáš Krpálek?
Pokud ano, tak se na to moc těším. Nevím, co k tomu víc říct (úsměv).

Co se vám na lukostřelbě líbí?
To, že se člověk umí uzavřít do svého prostředí a reality, oprostit se od všeho a užívat si takové detaily, které laik třeba vůbec nevidí. Lukostřelbě se věnuji odmala, první luk jsem dostala k pátým narozeninám.

Kde trénujete a jaké jsou pro to lukostřelbu podmínky v Česku?
Náš klub LK Arcus Plzeň sídlí vArmádní střelnici v Plzni-Lobzích. Podmínky jsou stejné asi jako všude. Potřebujete střelnici a potom je to na vás, vaší píli, musíte najít cit pro střelbu, věřit si, mít čistou hlavu a samozřejmě je potřeba dobrý trenér.

Jak vypadá nestřelecká příprava?
Neodděluji to. Na střeleckém tréninku, při běhání nebo procházce si občas představuji, jak jsem něco vyhrála. Důležité je nejen si představit, že něco vyhrajete, ale jak toho docílíte. Takže se snažím celou situaci vizualizovat a na sebe se koukat z vnitřku, dělat autogenní trénink.

Rusko a Bělorusko na OH v Paříži? Spadne klec. Pozvánka nepřijde, tvrdí Kejval

Jaký procentuální podíl má na úspěchu technika a psychika?
Musí se tohle všechno skloubit. Jsou tři složky: technika, psychika a kondice, které musí jít ruku v ruce.

Vaším mottem je: ,,Trpělivost růže přináší“. Jakou roli hrála trpělivost při vašem triumfu v Berlíně?
Motto jsem převzala od táty, který je mým trenérem. Omílá mně ho o hlavu celý život a já se vždy vztekám, ale má pravdu.

Vašimi vzory jsou rodiče. Co vám řekl tatínek jako trenér a předseda Českého lukostřeleckého svazu?
V Berlíně byl se mnou a všechno to prožíval. Byl nervózní, že jsem třeba vteřinu počkala a nezačala střílet hned na zapískání. Měl ohromnou radost a dokola si pouští záznamy. Moc to prožívá, protože je to také jeho dílo.

Inspirují vás jiné sporty než lukostřelba?
Moc ráda mám atletiku, hlavně víceboj a technické disciplíny, jako je hod oštěpem, protože mně přijde podobný v nastavení hlavy. Člověk se musí na nový pokus znovu nastavit, jako by ten předchozí nebyl. Také technika hraje ohromnou roli a sportovec pro to potřebuje cit. Pak mě inspirují veškeré fenomenální výkony, nad kterými člověk jen žasne. Samozřejmě mám oblíbené i nějaké lukostřelce z Koreje i Ameriky, ale i v Evropě by se asi také někdo našel, kdo by byl pro mě ikonou.

Před mistrovstvím světa v Berlíně se uskutečnily Evropské hry v Krakově, na nichž jste skončila pátá. Proč to nevyšlo už v Polsku?
Chybělo málo, abych se dostala do semifinále. Byla jsem ale spokojená, i když mě hodně mrzelo, že jsem se nedostala do semifinále, protože v Krakově byla také ve hře olympijská nominace. Páté místo bylo skvělé, čtvrtfinále bylo vyrovnané a náročný souboj. Musím se více naučit formátu evropských her, který je hodně podobný tomu na olympiádě. To znamená, že tam jsou větší pauzy mezi eliminačními souboji. Na to jsem však nedokázala dobře nastavit hlavu.

Dcera Salminga dojala svět. Z dokumentu, ve kterém umírá její slavný otec, mrazí

Olympijskou nominaci na olympiádu 2024 v Paříži jste získala až v Berlíně. Přehráváte si v hlavě semifinále, které vás poslalo do Paříže, nebo zlaté finále?
Byla jsem natolik soustředěná, že si pamatuju až moment, kdy jsem vyhrála. Spíš si vybavuju chvíle, kdy jsem šla na pódium.

Do Paříže už nepojedete v roli outsidera jako na olympiádu do Tokia, ale v roli adeptky na medaile…
Jo a je to super. Beru to jako velkou motivaci. Na druhou stranu je potřeba se na olympiádu pořádně připravit. Je skvělé, že mám zkušenost z Tokia, takže trochu vím, co očekávat. Je to hra tady a teď, uvidí se až v Paříži.

Odjížděla jste na mistrovství světa bez nervů?
Na každý závod jezdím v klidu. Moji blízcí si to dost vychutnají čtrnáct dní a týden před závodem, protože jsem nervózní ve stylu, že nic není oukej. Na tréninku se vztekám, že to a to není v pořádku, ale ono ve skutečnosti je, jen to potřebuju mít perfektní. Když závod začíná, jdu do většího klidu, existuje zdravá závodní nervozita, která k tomu patří.

Waterloo oštěpařek. Raději bych vyhrávala, prohlásila Ogrodníková po vyřazení

Čtvrtfinále, semifinále i finále mistrovství světa jste ovládla jasným výsledkem 6:0.
Počítala jsem s velkými souboji, že mně nebude stačit ani nejvyšší hodnota 30 a že budeme remizovat. Ostatní lukostřelkyně asi byly více vystrašené než já.

Co říkáte na to, že jste získala zlatou medaili pro Česko po 85 letech?
Nevím, co na to říct, protože to je tak dlouhá doba, kterou si ani nedokážu představit. Řekla bych jen wow.

Jak proběhly oslavy zlaté medaile?
Bouchli jsme šampaňské (smích). Ale zatím to tak slavíme polehoučku s částí rodiny. Myslím si, že velká oslava ještě bude v klubu a možná potom při 90. výročí Českého lukostřeleckého svazu.