Legendární trenér Jiří Zerzáň teď zahrádkaří, dohání dlouholeté resty na domě a od května si užívá sportovního důchodu.

„Dlouho jsem kvůli házené zanedbával ostatní věci. Snažím se teď dělat všechno možné. Značím si nějaké vzpomínky, hlídáme vnuka, čistím bazén,“ směje se sedmašedesátiletá ikona české házené. Bohatou trenérskou kariéru Zerzáň zakončil v červnu. Stylově, noblesní tečkou v podobě českého titulu na lavičce házenkářek Veselí nad Moravou.

Do sbírky titulů přidal osmý definitivní zářez.

„Byl asi ze všech nejobtížněji vybojovaný. Měli jsme uzounký kádr. Hodně vysoko řadím i druhé místo, které jsme zároveň získaly v interlize,“ povídá stratég.

V čem tkví kouzlo jeho trenérské osobnosti?

„Měl jsem štěstí. To je podle mě nejdůležitější, více než zdraví. Když máte štěstí, máte i zdraví,“ říká bývalý trenér s velkou dávkou skromnosti. „Už v mladém věku jsem měl možnost trénovat dobré týmy, v roce 1978 jsem se dostal do ligy. Samozřejmě za tím stojí i kus poctivé práce,“ přiznává Zerzáň.

Na veselskou trenérskou štaci nedá dopustit. Jednak tu úspěšně dopsal svůj trenérský příběh, navíc si pochvaloval vztahy v klubu.

„Ve Veselí panuje rodinná atmosféra. Klub tvoří lidi, kteří jsou si lidsky a někdy i příbuzensky blízko,“ přidává svůj názor na veselský úspěch.

Házená ve Veselí nad Moravou má podle bývalého kouče oproti dalším jiným týmům jednu nedocenitelnou výhodu.

„Klub v malém městě nenaráží na konkurenci ostatních sportů, které jim odebírají mládež. To je ohromné plus,“ vysvětluje trenér, který v osmdesátých letech s československou reprezentací získával úspěchy po celém světě.

„Ale zažil jsem taky velmi smolné a smutné okamžiky. Člověk si ale vždycky musí uvědomit, že jde o tragédie sportovní, ne životní,“ mluví z něj zkušenosti.

Po skončení loňské sezony dal trénování definitivní sbohem, ale na sport rozhodně nezanevřel.

„Dál budu chodit na házenkářské zápasy. Těším se, až se Michael Schumacher vrátí do formule. Prostě teď všechno budu sledovat trošku zpovzdálí,“ usmívá se trenér Jiří Zerzáň.