„Byl to povedený rok," říká v rozhovoru pro Hodonínský deník jednadvacetiletý závodník. 

Na Hodonínsku jste byl mezi muži zvolen druhým nejlepším sportovcem. Doma ve Veselí nad Moravou jste zase získal titul krajánek roku. Jak si obou ocenění považujete?

Na to se mi špatně odpovídá. Samozřejmě každé ocenění vždycky potěší. Samotné vyhlášení je ale spíše formální záležitost.

Zatímco v Dubňanech jste kvůli soustředění ve Španělsku scházel, na městský úřad do Veselí jste se dostavil. Chodíte na podobné akce rád, nebo se musíte nutit?

Ne že by mě slavnostní vyhlášení nebavilo, ale spíše považuji za povinnost každého sportovce se takovéto akce zúčastnit. Ale že bych se vyžíval a chodil po podobných akcích nějak rád, to moc ne.

Byl loňský rok nejúspěšnějším ve vaší kariéře, nebo se dá srovnat s těmi předchozími?

Je to tak. Byl asi nejúspěšnější. Loni jsem získal třetí individuální medaili, čemuž jsem moc rád. V mládežnické kategorii jsem byl sice na mistrovství Evropy první, ale to bylo ještě v juniorech. Získat v seniorské kategorii bronz je úspěch. Samotného mě to překvapilo.

V roce 2011 jste byl na světovém šampionátu šestý, předloni čtvrtý a loni třetí. Pokud dobře počítám, tak teď jsou na řadě nejcennější kovy …

Druhé místo bych bral (úsměv). Uvidíme, co bude. Zatím jsme na začátku sezony.

Jak hodnotíte zimní přípravu?

Nedávno jsem se domů vrátil ze soustředění ve Španělsku, kde jsme najezdili kolem devíti set kilometrů, což považuji za hodně dobrý začátek. Momentálně začínám sjezd na divoké vodě kombinovat s rychlostní kanoistikou. I v tom vidím nějakou výhodu. Díky tomu by se mohlo ve sjezdu i ve výsledcích něco změnit.

Minulý rok jste přestoupil do Olomouce. Co bylo hlavním důvodem změny prostředí?

Do Olomouce jsem šel hlavně kvůli sportu. Je tam nejlepší zázemí z celé České republiky. Máme tam reprezentačního kouče Roberta Knebela. Navíc z Olomouce pocházejí skoro všichni známí kajakáři. Zmínit musím hlavně Tomáše Slováka a Karla Slepicu, se kterými jsem vyhrál světový šampionát.

Právě se Slovákem jste na loňském mistrovství světa bojoval o bronz. Jak jste vnímal souboj s oddílovým kolegou?

Je to sport. Tomáš mi říkal, že to štěstí měl několik let předtím. Teď mu to o chloupek nevyšlo a byl čtvrtý. Byl ale rád, že jsem ho porazil právě já. Samozřejmě nikdy není dobré, když porazíte týmového kolegu na tak prestižním závodě pouze o pár setin. Slovák je ale soupeř jako každý jiný.

Je i letošní mistrovství světa, které se koná v Itálii, vaší prioritou?

Prvně se na šampionát musím vůbec nominovat. Takže mě čeká seriál závodů Českého poháru. Budu se snažit se do Itálie kvalifikovat a tam udělat slušný výsledek. Snad se mi to podaří.