Naposledy se hodonínští zápasníci představili ve městě Berehovo, kde se na konci listopadu uskutečnilo otevřené mistrovství Zakarpatské Ukrajiny v řecko-římském zápase. „Tento mezinárodní turnaj mládeže se koná pod heslem Sport bez hranic a svými parametry dokonale naplňuje filozofický záměr pořadatele, o čemž jasně svědčí účast 645 závodníků z deseti evropských států," říká organizační pracovník a trenér oddílu zápasu TJ Sokol Hodonín Jiří Baják.

Kromě borců ze špičkových ukrajinských oddílů přijeli poměřit své síly také zápasníci Ruska, Rumunska, Bosny a Hercegoviny, Srbska, Chorvatska, Slovinska, Maďarska, Slovenska a České republiky.

Výpověď o tom, že zápasníci Sokola v Berehovu absolvovali svůj nejdelší turnaj všech dob, potvrdili i nejstarší pamětníci hodonínského zápasu v čele s Lubomírem Jurmanem, Michalem Lamackým a Stanislavem Svobodou. „Zápasit se začalo v sobotu v deset dopoledne, přičemž první zápasnický den byl ukončen až krátce po dvaadvacáté. Turnajové boje pokračovaly v neděli od devíti ráno a poslední medaile byla při slavnostním vyhodnocení nejlepších předána v patnáct hodin," popisuje Baják.

Podle něj délka turnaje souvisí i s obtížností šampionátu. „Otevřené mistrovství Zakarpatské Ukrajiny je vyhlášeným turnajem, na který se sjíždí nejlepší zápasníci Evropy, přičemž slabého soupeře tam nenajdete," upozorňuje Baják. „Proto jsou také jednotlivé souboje velmi často vyrovnané a jen málokteré klání končí před časovým limitem," přidává hodonínský kouč.

Svoji kvalitu ovšem nepředvedli pouze zápasníci, ale také rozhodčí, kteří celé mistrovství odřídili objektivně a bez větších chyb. „Kvalitu rozhodčích je třeba vždy vyzvednout, neboť zejména objektivní posuzování bojů s mezinárodním prvkem nebývá na některých zahraničních turnajích ctěným pravidlem, o čemž se v minulosti mohli na vlastní kůži častokrát přesvědčit i naši borci," připomíná Baják.

Ten na povedeném závěrečném letošním klání našel i několik negativ. „Samozřejmě nic není černobílé, a tak je třeba zmínit i ty méně příjemné stránky turnaje, mezi které patří šestihodinové cestování proložené tříhodinovým čekáním při hraniční kontrole, neútulné prostředí stařičké sportovní haly a celková surovost života ukrajinského obyvatelstva," říká trenér Sokola.

I přes všechny tyto peripetie se hodonínští zápasníci dokázali přenést a na konci drsného turnaje se radovali ze tří medailí.

Nejúspěšnějším členem slovácké výpravy se stal Jan Jaroš. Šikovný mladík senzačně zvítězil v nejtěžší váhové kategorii žáků, čímž si ke dvěma českým mistrovským titulům připsal také titul šampiona Zakarpatské Ukrajiny.

„Jaroš se stal vůbec první Hodoňanem, který dokázal vyhrát zápasnický turnaj na ukrajinské půdě," vypichuje Baják.

Přežil ukrajinský uragán

Jaroš předvedl na Ukrajině parádní představení. Úspěšný člen Sokola se vytáhl hlavně ve strhujícím semifinále proti ukrajinskému šampionu Lavrovovoi. „Náš zápasník v tomto souboji dlouho tahal za kratší konec lana, neboť Lavrov vletěl do utkání jako ukrajinský uragán a za třicet sekund po nádherném křižním zvratu vedl čtyři nula na body," přiblížil dramatický duel Baják.

Tento stav vydržel až do začátku závěrečné minuty. Jaroš v napínaném závěru nečekaně zaútočil do pasu o hlavu vyššího soupeře. „Lavrovovi, jehož rychlý útok překvapil, nezbylo nic jiného než se pokusit o únik provedením předního suplexu, na což pohotový Jaroš reagoval obkročením a sražením soupeře přímo na lopatky," říká Baják.

Hodonínský bojovník se nezalekl ani dalšího ukrajinského obra Dovžana, se kterým v boji o zlatou medaili protočil záruč a zvítězil na lopatky.

V žákovské kategorii se na ukrajinských žíněnkách představil i mnohonásobný mezinárodní medailista Marek Kotlařík. Ten v Berehovu vybojoval ve váze do sedmačtyřiceti kilo bronzovou medaili. „Kotlařík, jenž je typem závodníka vyžadujícího trochu klidu na soustředění, měl zkrátka smůlu, neboť berehovská sportovní hala připomínala opravdové válečné bojiště. Tyto podmínky se také výrazně promítly do Markova výkonu," upozorňuje Baják.

Člen Sokola pouze v prvním kole podlehl na lopatky ruskému borci Gromenkovi. Ze všech dalších bojů však přizpůsobivý Kotlařík vyšel jako vítěz, přičemž v boji o bronz parádně porazil domácího zápasníka Karpana 6:1.

Potěchou pro oči bylo předváděné zápasnické umění Ondřeje Todta, který v ostře sledované kategorii kadetů vybojoval ve váze do dvaačtyřiceti kilo nesmírně cennou bronzovou medaili, čímž si hlasitě řekl o zařazení do české kadetské reprezentace i pro další ročník.

Todt zaznamenal jedinou turnajovou prohru, když po vyrovnaném boji podlehl v semifinále ukrajinskému reprezentantu Maximovi. V boji o třetí místo Todt nastoupil proti Rumunovi Ravelovi, se kterým nejdříve protočil záruč za čtyři body a utkání ukončil přehozem přes bok záběrem paže a hlavy, čímž zvítězil na technickou převahu.