Stejně jako celý atletický klub. Přesto existují věci, které zkušené kouče trápí. „Již od roku 2002 máme připraven projekt na výstavbu víceúčelové atletické haly, která by měla sloužit nejen atletům, ale právě všem dětem zařazených do sportovních tříd,“ říká Slezák. „O halu budeme bojovat dál,“ vzkazuje v exkluzivním dvojrozhovoru pro Hodonínský deník Lípa.


Hodonínský atletický klub získal v letošním roce devětadevadesát medailí. To je opravdu mimořádný úspěch. Komu za něj vděčíte?
Lípa: Každopádně je to největší úspěch historie. Já osobně to považuji za nejlepší sezonu, jaká mohla být. Vděčíme tomu samozřejmě celoroční systematické přípravě a práce s mládeží, a také dlouholeté spoluprácí se sportovními třídami při Základní škole U Červených domků Hodonín. Snažíme se přilákat k atletice již ty nejmenší. Pracujeme už i s předškolními dětmi, se kterými si hrajeme. Atletiku se snažíme nabídnout všem věkovým kategoriím.

Ke spoustě medailí přispěli žáci sportovních tříd. Lze tedy říct, že U Červených domků máte ideální podmínky pro výchovu atletických talentů?
Slezák: Podmínky pro letní přípravu na této škole jsou díky její poloze velmi dobré. Horší je to již v zimním období, kde nám k přípravě slouží pouze malá školní tělocvična. Pokud nám počasí dovolí, tak trénujeme stále venku .

A co městská sportovní hala? Tam nemůžete trénovat?
Slezák: Městská hala není pro atletický trénink vhodná, protože tam je speciální povrch na míčové sporty. Nelze v ní trénovat speciální disciplíny, jako jsou skok daleký, skok vysoký, skok o tyči, vrh koulí a běžecké disciplíny, kde je nutné mít atletické tretry.

Existuje ještě projekt o škole, která by byla z většiny sportovní a kde by studovali všichni sportovci z hodonínských klu­bů?
Slezák:
Tento projekt je připraven a byl již několikrát projednán se všemi zástupci sportů i vedením města. Je o něj velký zájem jak z řad různých sportů, tak z řad rodičů. Žáci tam mají možnost všeobecné sportovní přípravy a atletika je pro tuto přípravu ideální. Škola má pro tyto žáky speciálně nastaven rozvrh tak, aby děti mohly trénovat i v dopoledních hodinách. Nutno podotknout, že školní výuku nemají ochuzenu o žádné předměty. Žák, který projde přípravou v této třídě se naučí kromě atletických disciplín také základy plavání, lyžování, snowboardingu, gymnastiky i míčových her.

Atletiku zná každý jako individuální sport. Jenže už málo lidí ví, že soutěžíte i v první lize družstev. Kolik členů musí mít jeden tým? Je nutné mít rozsáhlou základnu?
Lípa:
Soutěží družstev se samozřejmě pravidelně účastníme. Podle věkových kategorií je počet členů družstva dvacet až čtyřiadvacet. Proto není atletika jen pro nejlepší, ale body pro družstvo získává podle kategorií prvních deset. Proto je nutné mít opravdu širokou základnu. Letos si nejlépe v soutěži družstev vedlo družstvo starších žákyň. Po loňském nepopulárním čtvrtém místě letos děvčata získala bronz na Mistrovství České republiky družstev a to je historický výsledek. Máme radost také z toho, jak muži a ženy skvěle závodily v první lize.

Kolik má hodonínský atletický klub členů?
Lípa:
Naše základna čítá na 650 členů.

Jako manažer máte na starosti finance. Je těžké naplnit rozpočet a zajistit bezproblémový chod klubu?
Lípa:
Je tu pár aspektů, díky kterým není snadné získat prostředky. Jedním z nich je široké spektrum sportů v Hodoníně i blízkém okolí. Dalším také to, že některé firmy v Hodoníně skončily nebo přesunuly své působení jinam. Svým dílem nám na chod přispívá Město Hodonín. Zbylé peníze musíme shánět po drobných sponzorech. Musím říci, že zatím se nám chod klubu daří zajistit, ale není to vždy úplně jednoduché.

Atletický klub Hodonín letos uspořádal mezistátní utkání žactva. Jak tuto akci hodnotíte?
Lípa:
Akci jsme připravovali více jak čtyři měsíce. Není jednoduché zajistit pro tolik lidí ubytování, stravování a jiné věci. Ale musím pochválit celý realizační tým, protože se závody zvládly na výbornou. Na akci jsme měli čtyři zástupce z našeho klubu a ti na domácím stadionu ukázali, že patří k české špičce. Získali medaile, překonali rekordy. To je myslím největší odměna.

Který ze závodníků či závodnic vás nejvíce překvapil?
Lípa:
Vyjmout jedno jméno je složité. Všichni letos předvedli maximum. Výčet těch, kterým za to vděčíme, by byl opravdu široký. Vyzdvihnout můžeme naše závodníky, kteří reprezentovali Českou republiku. Těmi byly juniorky Sylva Škabrahová, Lucie Krtičková a žáci a žákyně Jakub Žurovec, Filip Sasínek, Tereza Korvasová, Eliška Dřímalová. Ale jak říkám, musel bych jich jmenovat spoustu.

Koho by jste zvolili za nejlepšího atleta Hodonína?
Lípa:
To je opět těžká otázka. V součtu medailových umístění by to byla Sylva Škabrahová. Přece jen získala celkem čtyři medaile z mistrovství republiky. Účastnila se také dvou mezistátních utkání, kde také triumfovala a medailové umístění získala také na prestižních mezinárodních mítincích. Takže bych hlasoval pro ni. Ale skvělé úspěchy mělo více závodníků.

Slezák: Hodonínská atletika měla letošní sezonu mimořádně úspěšnou. Žáci Jakub Žurovec, Tereza Korvasová, bratři Filip a Patrik Sasínkovi, Veronika Paličková, Eliška Dřímalová a juniorky Lucie Krtičková a Žaneta Kempná byli na medailovém umístnění nebo reprezentovali Českou republiku. Sylva Škabrahová ale byla podle mého názoru letos nejúspěšnější.

Vaše svěřenkyně Sylva Škabrahová získala celkem čtyři medaile z mistrovství republiky. Jaké ambice máte s touto závodnicí do příští sezony?
Slezák:
Sylva je velmi talentovaná, inteligentní a zejména skromná závodnice. Letos se jí podařilo vyhrát na mistrovství České republiky juniorek na čtyři sta i osm set metrů. Ono není tak jednoduché běžet v průběhu soboty rozběh na osm set metrů a za necelou hodinu vyhrát rozběh na čtyři sta metrů. Na druhý den to stejné, pouze v ještě silnější konkurenci. Tohoto výkonu si cením o to víc, protože nepamatuji, že by se to podařilo některé běžkyni v České republice od doby Jarmily Kratochvílové. Sylva k tomuto výkonu přidala ještě vítězství v kategorii do dvaadvaceti let a veleúspěšnou sezonu završila druhým místem na mistrovství České republiky žen, kde nestačila pouze na Lenku Masnou. Velká škoda, že jí v průběhu hlavní sezony zastavila nemoc a nepodařilo se jí o šestadevadesát setin sekundy splnit limit na mistrovství světa juniorů v Kanadě.

A co čeká Škabrahovou příští rok?
Slezák:
Pro příští sezonu má Sylva před sebou soukromý cíl. Chce na gymnáziu dobře odmaturovat a dostat se na vysokou školu. A ten sportovní cíl, probojovat se na mistrovství Evropy do dvaadvaceti let, které bude pořádat město Ostrava.

Letos se podařil starším žákyním historický úspěch. Plánujete něco podobného i v příští sezoně?
Slezák:
Tento úspěch jenom podtrhl velmi zdařilou letošní sezonu. Jistě bychom chtěli navázat na tento historický výsledek, ale při tak velké konkurenci, jaká v atletice je, to bude velmi těžké.

Pomalu se blíží zima. Co čeká hodonínské atlety v nejbližším období?
Lípa:
Zimní příprava je rozmanitá. K dispozici máme stadion, na kterém se dá trénovat i v zimě. Závodníky ovšem při velkých mrazech hrozí respirační onemocnění z předýchání. Ale není jiná možnost. Některé věci se prostě v tělocvičně natrénovat nedají. Jinak samozřejmě využíváme posilovny a tělocvičny. Spásou by pro nás byla hala s dráhou a sektory, o kterou dlouhá léta bojujeme. Tím by se pro nás otevřely nové možnosti pro trénink a halové závodění. Česká republika má pouze tři zastřešené ovály. Dva jsou v Praze a jeden v Jablonci nad Nisou. Kdyby vznikl i jeden na Moravě, mohli bychom přetáhnout veškeré závody, které nyní musí Moravsko – Slezské svazy pořádat v Bratislavě, k nám do Hodonína. Dali bychom i možnost jiným klubům z blízkého i vzdáleného okolí jezdit k nám kvalitně trénovat. Zvýšila by se konkurenceschopnost Moravy a Slezska vůči Čechám. Takže o halu bojujeme dál.

Slezák: Podmínky pro zimní přípravu nejsou ideální. Již od roku 2002 máme připraven projekt na výstavbu víceúčelové atletické haly, která by měla sloužit nejen atletům, ale právě všem dětem zařazených do sportovních tříd. Tato hala by měla stát přímo vedle školy, kde nám minulou zimu přívaly sněhu zničily stávající starou tenisovou halu. První kroky jsme již podnikli. Hala je majetkem atletického klubu a snažíme se řešit ve spolupráci s městem, atletickým svazem, ministerstvem školství a ČSTV její postupnou realizaci.

Trenér Antonín Slezák