„Je pravda, že tato akce je jedna z mých posledních v letošní zimě, protože od začátku března už se soustředím výhradně na trénink a sportovní činnosti," říká v rozhovoru pro Hodonínský deník Rovnost známý specialista na expedice o malém počtu členů.

Jedenapadesátiletý rodák z Nového Města na Moravě se v roce 2014 stal teprve patnáctým horolezcem planety a prvním Čechem, který vystoupil na všech čtrnáct světových osmitisícovek bez použití kyslíkového přístroje a získal Korunu Himálaje.

Ve Veselí nad Moravou se v prostorách Soukromé galerie Jiří Konečný uskuteční vernisáž výstavy Koruna Himaláje, na kterou volně navazuje přednáška s projekcí v Kině Morava. Co mohou návštěvníci od této akce očekávat?

Lidé na výstavě uvidí fotky, obrazy, které mapují moji cestu za Korunou Himaláje. 
S tím souvisí i přednáška, na které se mě mohou zeptat, na co chtějí.

Máte podobné typy akcí rád, nebo je berete jako nutnou součást vašeho života?

Je to obojí. Uvědomuji si, že mi není dvacet ani pětadvacet let. Navíc to, že jsem profesionální horolezec, neznamená, že pouze lezu po skalách a horách a lidé mi za to platí. Nejsem fotbalista, který jenom kope do balonu a vydělává peníze. Právě výstavy, přednášky, besedy a psaní knih souvisí s tím, abych se mohl horolezectví věnovat naplno. Je to moje práce.

Kolik času vám podobné aktivity zabírají?

Strašně moc. Je pravda, že akce ve Veselí nad Moravou je jedna z posledních v letošní zimě, protože od začátku března už žádné podobné vernisáže ani přednášky nedělám, ale soustředím se výhradně na trénink a sportovní činnosti.

Ve Veselí nad Moravou budete poprvé?

Mám pocit, že už jsem tam někdy pracovně byl. Když jsem ještě byl společníkem 
v jedné stavební firmě, tak jsme tam opravovali jednu budovu, ale to už je opravdu dávno.

Jak jste se vůbec dostal k panu Konečnému?

Známe se přes spolupráci 
s Investiční společností České pojišťovny, která byla mým generálním partnerem při expedici na K2.

Musel vás hodně přemlouvat, abyste do jeho galerie zavítal, nebo jste jenom hledali vhodný termín?

Po několika vzájemných konzultacích jsme se dohodli právě na konec února. O vernisáži se bavíme již dva roky, vyšlo nám to ale až teď. Opravdu jsem měl diář plný, byl jsem hodně zasekaný. Přemlouvat mě nemusel, chyběly mi pouze termíny a čas. (úsměv)

Jste nejúspěšnější český profesionální horolezec, specialista na expedice o malém počtu členů. Kde se zrodil nápad psát 
o svých výstupech knihy, fotit a natáčet dokumenty?

Až postupem času. Měl jsem za sebou neúspěšnou 
i úspěšnou expedici na Mount Everest, dva neúspěšné výstupy na K2 a Kančendžengu a další výstupy a expedice. Lidé mi říkali, ať o tom napíšu knížku. Mně to ale přišlo divné. Nevěděl jsem, o čem mám psát. Nepřišlo mi to až tolik zajímavé. Nakonec jsem se o tom rozhodl napsat až v momentu, kdy jsem v knihkupectví našel knihy, které napsali lidé, jenž vyrazili na komerční a pro mě nedobrodružnou expedici. Prostě si zaplatili zájezd a hned o tom napsali knížku. A jelikož jsem věděl, že moje příběhy jsou mnohem zajímavější a silnější a mám k nim spoustu materiálů, tak jsem se rozhodl, že začnu psát. Tak vznikla první kniha s názvem Dobývání nebe, která už na trhu není. Podobné to bylo i s výstavami a dokumentem.

Jaké jsou ohlasy na váš film Cesta vzhůru, který měl premiéru loni 23. srpna v Praze?

Dobré i špatné. (úsměv) Kdo očekával akční film plný leteckých závěrů, tak byl zklamaný. Ale na druhé straně spousta lidí oceňuje atmosféru a další věci. Ve filmu je víc otázek než odpovědí. Možná právě pro tyto odpovědi by lidé měli chodit na mé přednášky. Na nich se mě mohou zeptat na cokoliv. Já nejsem režisérem filmu, který mě osobně ani neuráží, ale musím se přiznat, že jsem si ho představoval trochu jinak. Kdybych ho točil já, tak je jiný. Film byl ovšem ovlivněný pohledem režiséra, který se tam nějakým způsobem realizoval.

Baví vás akční filmy, které se odehrávají v horách a kde hraje horolezectví podstatnou roli, nebo se při nich kvůli tomu, že jsou nereálné, spíše bavíte a smějete?

Neviděl jsem Everest, který je natočený podle skutečné události a spousta lidí ho chválí. Prý je natočený dobře. V minulosti jsem však viděl třeba Vertical Limit, což je film o K2. Zhlédl jsem ho 
v době, kdy jsem právě na zmiňovanou horu odjížděl. To byla neskutečná blbost. Já už jsem za sebou měl hodně expedic, takže jsem se u toho filmu smál. Není to dobrý akční film, ani dobrý horolezecký film. Nemá to s realitou vůbec nic společného.

Na počest zdolání Koruny Himáláje vydala Česká mincovna pamětní medaile z ryzího zlata a stříbra. Víte, kolik kusů se jí prodalo? Vy jich máte doma kolik?

Kdybych se někoho zeptal, tak se to samozřejmě dozvím, ale dělala se pouze limitovaná edice. Celkem bylo vyraženo 550 stříbrných a 300 zlatých pamětních medailí. Kolik mincí už je ale prodaných, nevím. Ale těch čtrnáct nejvymazlenějších, co byly spojeny s knihou, ty byly vyprodány ihned. Jednu stříbrnou jsem dostal, koupil jsem si zlatou číslo čtrnáct a několik jsem i s knihou daroval přítelkyni, přátelům, sponzorům a dětem.

V roce 2014 jste úspěšně dobyl poslední, čtrnáctou osmitisícovku K2 a zapsal jste se do síně slávy světového horolezectví. Jaké cíle a vrcholy máte ještě před sebou?

Protože jsem dvacet let jezdil za Korunou Himaláje, 
o které je i ta přednáška, tak teď se chystám i do dalších oblastí. Sama se mi nabízí Koruna Světa, což jsou nejvyšší vrcholy všech světadílů. Zatímco Korunu Himaláje má vylezenou jenom patnáct lidí na světě, Korunu Světa zvládlo více lidí, ale Korunu Himaláje a Korunu Světa má pouze několik borců, kteří by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Je to sice trochu můj marketingový nástroj, ale opravdu mě láká poznávat jiné končiny a jiné hory, než jsou Himaláje. Ty jsou sice nádherné, ale za těch dvacet let už mi tato oblast stačila. Svět je veliký, nyní se chci podívat i jinam.

Lezení si u vás vzalo i daň. Po expedici na Annapurně jste přišel o prsty na nohou. Jak se 
s tím dá žít, omezuje vás to?

Omezení to je, ale nějak to neřeším. Zvykám si na to. Bohužel nemohu běhat. Pociťuji přitom takovou dysbalanci, která mi potom přivozuje problémy s tříslem a 
s kolenem, proto se tomu radši vyhýbám a jezdím spíš na kole.

Co vůbec člověk potřebuje 
k tomu, aby se stal vrcholovým horolezcem?

Chuť a odvahu. Nejdůležitější je ale ta chuť do toho jít. Já byl slušný sportovec, hodně sportů jsem dělal na dost slušné úrovni, ale nikdy bych v nich nevynikl tak jako 
v horolezectví. Měl jsem chuť a odvahu za tím jít přes všechny problémy a překážky. Musel jsem obětovat hodně věcí, ale může to dokázat kdokoliv. Jak se říká a jak píšu v jedné ze svých knih, kde je vůle, tam je cesta.

Horolezec Jaroš v únoru navštíví Veselí nad Moravou

- Název akce: Vernisáž výstavy fotografií horolezce Radka Jaroše, autogramiáda a promítání s přednáškou

- Kdy: ve čtvrtek 25. února 2016

Veselí nad Moravou - Vernisáž výstavy Koruna Himálaje a autogramiáda se uskuteční v 17.00 v pros­torách Soukromé galerie Jiří Konečný, Národních mučedníků 937 ve Veselí nad Moravou (u nádraží Českých drah, v budově SK Elektro). „Vstup je zdarma," říká hlavní organizátor akce Jiří Konečný. Výstava potrvá až do 26. května 2016.

Promítání s přednáškou Koruna Himaláje se koná v kině Morava na náměstí Míru 666. Začátek je v 19.00. „Na tuto akci si lidé mohou zakoupit vstupenku v Turistickém informační centru Veselska, které se nachází v budově zrekonstruovaného panského dvora z poloviny sedmnáctého století," informuje Konečný.

Cena vstupenky v předprodeji je 150 korun. Na místě návštěvníci akce zaplatí 200 Kč.