Potvrdit to mohou vyznavači lehokol, kteří se 11. až 14. září sjedou do Hodonína. Mezinárodního setkání lehokol Hodonín 2008 se zúčastní lehocipedisté z osmi členských států Evropské unie.

„Dnes už je přihlášených minimálně sto dvacet lidí, kteří jsou například z Holandska, Finska, Velké Británie a z Německa,“ počítá Patricia Juráňová, manažerka Mikroregionu Hodonínsko. Ten jízdu pro cyklisty pořádá už třetím rokem, letos poprvé se k nim přidají i lehokola. „Loni jsme vyjížděli do Rakouska a předloni na Slovensko. Tentokrát pojedeme v České republice. Lehokolisté se sice potkávají každý rok, loni například v Suchém u Boskovic, ale na Hodonínsku se ukáží úplně poprvé,“ upřesňuje Juráňová.

Účastníci netradičního srazu mají připravený zajímavý program. „Chceme jim ukázat to nejzajímavější z Hodonínska. Programem se snažíme zároveň propagovat tento kraj, vodní turistiku a Vodní království v Hodoníně,“ říká manažerka.

Setkání začíná ve čtvrtek 11. září ráno, kdy se lehokolisté i cyklisté sejdou u Lužáku v Lužicích a vyjedou přes Mikulčice na Břeclavsko až k soutoku Moravy a Dyje. Další den budou netradiční kola k vidění nejdříve ráno u hodonínského jezu a od dvou odpoledne u Slovanského hradiště v Mikulčicích, kde budou závodit. Na Slovácký, asi šedesátikilometrový okruh, vyrazí v sobotu do Bílých Karpat a na Lučinu. Neděle bude patřit spanilé jízdě Hodonínem k 780. výročí založení města. V Mikulčicích a U Jezu v Hodoníně si mohou zájemci netradiční dopravní prostředky prohlédnout a po dohodě si je i vyzkoušet. „Spousta lidí se dokáže pro lehokola nadchnout, protože jsou rychlá. Řidič má těžiště níže, a nevzniká tak velký odpor vzduchu. Jízda s nimi je prostě zábava,“ popisuje organizátorka.

Pro své výjezdy si budou šoféři lehokol vybírat dobře dostupná místa a pojedou po udržovaných cyklotrasách, které nejsou tak frekventované. „Pojedeme po značených trasách třetí a čtvrté třídy, budeme se snažit vyhnout jedničce. Ta nás ale nemine minimálně v sobotu při cestě z Rohatce do Petrova,“ upozorňuje manažerka mikroregionu.

Podle ní dojedou lehokolisté, kteří mají stejné obutí jako například horská či tracková kola, kamkoliv. „Nejsou nijak omezení, naopak, říkají o cyklistech, že jezdí na zábradlí, kdežto oni jsou v pohodě, protože vlastně leží a mají to pohodlné,“ usmívá se Juráňová. Jediné, kde by mohl nastat problém, podle ní je, kdyby měla lehokola šplhat do velkého kopce. „Šoféři jedou nohama napřed a při velkém stoupáku by jim mohlo hrozit odkrvení. Naštěstí nejsme v Alpách, ale na Moravě, kde je to samá rovina,“ žertuje Patricia Juráňová.