Parta z Lužic absolvovala nejdrsnější Author Cup v historii

Šestnáctý ročník byl přitom zřejmě nejdrsnější v celé historii. Závodníkům dal pořádně zabrat. Teplota jen těsně nad bodem mrazu, déšť, v některých místech dokonce sníh či kroupy. K tomu mlha, bláto, pára od úst. Z původně přihlášených 3580 jezdců jich nakonec odstartovalo jen 3122 a téměř čtyři stovky na trati vzdaly.

Čtveřice závodníků z Hodonínska dojela až do cíle. Nejlepší byl Josef Staněk mladší, který zvládl třiašedesátiki­lometrovou trať za 5:23:59. Výkon stačil lužickému rodákovi na 2 668 místo. Za vítězným Hynkem zaostal dvě a půl hodiny.

Zbylá trojice ze Slovácka přijela do cíle téměř zároveň. O výsledek však milovníkům cyklistiky vůbec nešlo. „Přijeli jsme si závod hlavně užít. Bohužel podmínky byl hodně kruté. V cíli jsme byli tak prochlazení, že nás nezajímalo ani konečné pořadí. Jenom nás těšilo, že to máme za sebou, že jsme to zvládli v časovém limitu a že několik soupeřů přijelo až za námi,“ pronesl Josef Staněk.

Ten se s kamarády o závodě dozvěděl na letní dovolené. „Na začátku srpna jsem byl s rodinou na dovolené v Českém ráji. I když počasí nám příliš nepřálo, prožili jsme tam příjemný týden. V jedné z restaurací jsme narazili na čísla závodníků, kteří se v minulosti zúčastnili Nova Author cupu. Od té doby nás začal závod zajímat,“ řekl Staněk.

Přes internet

Amatérští cyklisté našli vše potřebné na internetu. Podali přihlášku, zaplatili startovné a čekali na odezvu. „Po sedmi dnech jsme obdrželi potvrzení přihlášek. Od té doby nám vlastně nic nebránilo, abychom se zúčastnili šestnáctého ročníku populárního závodu,“ uvedl Staněk.

Parta z Lužic měla největší obavy z nepříznivého počasí. Když den před závodem na sever Čech odjížděli, na Hodonínsku vydatně pršelo. „Nás už ale nemohlo nic odradit,“ usmívá se při vzpomínce Staněk. „Společně se synem Josefem a kamarády jsme naložili kola, sportovní výbavu, oblečení a usmažené řízky od manželek a vyrazili do Josefova dolu,“ pokračoval.

V Jizerských horách čekalo na lužické závodníky poměrně teplé počasí. V sobotu ráno se však cyklističtí nadšenci probudili do chladného deštivého dne. „Chvilku jsme přemýšleli, zda to nevzdáme. Nakonec jsme se rozhodli k účasti a přesunuli se na start,“ řekl Staněk.

Organizátoři rozdělili závodníky do skupin po šesti stech cyklistech. Ti vyráželi na trať v tříminutových intervalech. „Startovní čísla 2361, 2362, 2379, 2390 nás zařadila do čtvrté vlny. Vyrazili jsme za mírného mrholení a začali zdolávat kopec celé trasy,“ informoval Staněk, který žehral hlavně na nepřízeň počasí. „Po deseti kilometrech se začala naplňovat. Pršelo, byla zima a foukal silný vítr. To jsme ale ještě netušili, že to bude ještě horší. V nejvyšších místech trati, mezi patnáctým a čtyřicátým kilometrem opravdu přišel sníh s deštěm, silnější vítr a teplota klesla mírně pod nulu,“ vyprávěl Staněk.

Náročná trasa

Toho nepotěšili organizátoři, kteří se pohybovali na druhé občerstvovací stanici. „Asi v polovině trati nám pořadatelé slibovali, že už máme horší polovinu za sebou. Neměli ovšem pravdu. Před námi byly opět kopce a náročné sjezdy. Do toho začaly padat kroupy a sníh. Díky soudržnosti celé naší miniskupiny se nám podařilo překonat všechny krizové situace a dostat se po ujetí třiašedesáti kilometrů do cíle,“ řekl Staněk.

Lužičtí závodníci ihned po skončení závodu zamířili do sprchy. Na nic jiného nezbyly síly. „Noc byla krutá, všechno nás bolelo,“ přiznal známý fotbalový funkcionář.

V neděli se pak kvarteto dobrodruhů vydalo domů. „Naložili jsme kola, všechny věci, přidali k tomu diplomy za účast a spoustu zážitků,“ pravil Staněk, který se náročného podniku zúčastní i za rok. „Už jsme si s kamarády zamluvili ubytování,“ směje se Staněk.