Proč se ve Zlíně letos nehrála žádná futsalová soutěž?

Způsobilo to mé rozhodnutí po několika letech opět si zkusit zahrát 2. ligu a to v Tangu Hodonín. Spoluhráči ale měli možnost, aby zlínské mužstvo i nadále fungovalo. Nikdo se však o organizaci kolem futsalové divize nestaral, proto se minimálně na rok účast Zlína v divizi přerušila. Je to škoda, protože futsal ve Zlíně je moje srdeční záležitost. Bohužel nikdo z ostatních hráčů na sebe nevzal zodpovědnost.

Proč jste se rozhodl přestoupit právě do Hodonína?

S trenérem Stefanosem Chadzidisem jsem byl v kontaktu od loňského února, kdy o mě mělo hodonínské Tango zájem, abych za něho nastoupil v loňském Final Four 2. ligy. Ovšem ve Zlíně jsme v tomto období hráli v divizi play off a navíc jsem se kvůli zdravotnímu stavu snažil co nejlépe připravit na červnové amatérské fotbalové EURO. Proto jsem tenkrát nabídku odmítl. Ta však v létě přišla znovu, a když mi situaci ještě usnadnil fotbalový přestup z Baťova do Napajedel, tak už jsem neváhal. Ubylo mi zatížení mých kolen na umělé trávě, proto jsem je mohl víc zatížit na palubovce v trénincích a v druholigových duelech Hodonína. (úsměv).

S jakou představou jste do Hodonína přestoupil?

Chtěl jsem si ještě zahrát 2. futsalovou ligu, protože není reálné s ohledem na finance, že by se v nejbližší době 2. futsalová liga hrála ve Zlíně. Do Hodonína jsem přestoupil s naprostou pokorou, na druhou stranu s obrovskou motivací vyhrát 2. ligu, což se mi v kariéře ještě nikdy nepodařilo.

Jaký měl Hodonín ve 2. lize cíl?

V poslední sezoně skončili Jihomoravané na druhém místě, letos chtěli ve 2. lize zvítězit.

Jak se hodonínskému mužstvu dařilo?

Dlouho jsme drželi první příčku a byli jsme neporaženi. S největšími favority soutěže Vysokým Mýtem a Jeseníkem jsme v první polovině základní části remízovali. První porážku jsme utrpěli doma v odvetě s budoucím vítězem 2. ligy Vysokým Mýtem. Na to navázala druhá prohra na půdě Baníku Ostrava a po ní se na severu Moravy sezona zlomila. Definitivní tečku tomu dala domácí remíza s Jeseníkem, kdy jsme v poslední sekundě neproměnili 10 metrový kop.

Které zápasy v hodonínském dresu se Vám nejvíc povedly?

Je těžké nějaké vybrat. Rád vzpomínám na domácí duel s Vyškovem, kdy jsem v poslední minutě vstřelil gól na 1:0. Toto utkání jsme nakonec vyhráli 2:0. Výborný zápas pouze se šesti hráči jsme odehráli v Havlíčkově Brodě. V hodně náročném souboji jsme na Vysočině zvítězili 3:2. Určitě pro mě bylo důležité už první druholigové střetnutí s Hlinskem, kdy jsem si zvykal na vyšší tempo. Přesto jsem v něm dal dva góly a v prvním kole jsem pomohl k výhře Hodonína 5:2.

Které zápasy se Vám naopak nepovedly?

Nerad vzpomínám na domácí utkání s Vysokým Mýtem. Z naší strany to byl velmi nepovedený duel. Soupeř byl na něho velmi dobře přepravený, zejména na naši power play. K tomu mi bývalý spoluhráč z akademické futsalové reprezentace Jarda Kubát dal dvoje ,,housle“. Nerad vzpomínám i na souboj na Baníku Ostrava. V něm jsme v 5. minutě prohrávali 0:5 a ve zbytku střetnutí už jsme jenom dotahovali ostravský náskok. Nakonec jsme ho prohráli 7:11.

S kým se Vám v hodonínském mužstvu nejlíp spolupracovalo?

Společně s Ťokysem – Tomášem Ťokem, Sopůchem – Romanem Sopůškem a Buršou – Tomášem Buršíkem jsme vytvořilo velmi dobrou čtverku, která dala hodně branek. Tomáš Ťok byl vyhlášen nejproduktivnějším hráčem 2. ligy. Já jsem skončil s 16 vstřelenými góly na 5. místě. Asistence se bohužel v průběhu soutěže přestaly počítat, což je škoda, protože jsem jich měl hodně. Nahrával jsem právě Ťokovi (úsměv). Jinak spolupráce se všemi lidmi kolem futsalu v Hodoníně si velmi vážím. V Hodoníně jsem se cítil velmi dobře.

Co chybělo Hodonínu, aby postoupil do 1. ligy?

Zvládnout duely s Baníkem Ostrava a Jeseníkem. Ty jsme měli vyhrát. Vysoké Mýto bylo na nás dobře připravené a na naší palubovce zvítězilo zaslouženě. Po vánoční přestávce jsme ale byli mdlí, v zápasech jsme se dostávali do tempa až v polovině prvních poločasů. Nevím, čím to bylo, ale proto jsme ztratili utkání s Vysokým Mýtem a na Baníku Ostrava. V závěru sezony jsme se vrátili na vítěznou vlnu, ovšem postup do 1. ligy už jsme nevybojovali.

Kde v letošní sezoně působili další zlínští futsalisté?

Brankář Roman Vitásek a Miroslav Tomaštík našli azyl ve Vyškově. Ostatní spoluhráči nehráli nikde, hráli pouze Krajskou ligu v sálové kopané v Otrokovicích.

Co děláte v tomto období?

Hraji odvetné duely ve fotbalovém Krajském přeboru za Napajedla. Také věřím, že se objevím ve fotbalové nominaci Zlínského kraje na semifinálové zápasy národní kvalifikace proti Vysočině. Jinak chodím do posilovny a pořád se snažím na sobě pracovat. A protože je už pěkné počasí, tak jezdím také na kole.

Jaké máte s fotbalovými Napajedly ve zbytku letošní sezony v Krajském přeboru ambice?

Vzhledem k tomu, že se nám na podzim příliš nedařilo, tak bude s velmi úzkým kádrem úspěch skončit v Krajském přeboru do 5. místa. Moje ambice postoupit s Napajedly do divize se postupné rozplynuly. Ostatní týmy mají momentálně větší kvalitu a pravděpodobně i lepší tréninkovou morálku, než máme my v Napajedlech. Do příští sezony s tím bude potřeba něco udělat.

Jakou máte představu o příští futsalové sezoně?

To se teprve uvidí. Aktuální sezona skončila, takže se nyní soustředím na fotbal. Ale momentálně jsem nakloněný k tomu, že budu pokračovat v Hodoníně. Cítím se tam dobře. Uvidím, jak to všechno ještě dopadne.

Bude se ještě někdy v budoucnu hrát ve Zlíně nějaká futsalová soutěž?

To je dobrá otázka. Já bych byl velmi rád. Zlínskému futsalu jsem věnoval 9 let. V podstatě rodinný klub jsme společně s taťkou řídili. Pomáhala nám také mamka. Všichni jsme zařizování kolem zápasů i kolem organizace věnovali spoustu času. Na chod klubu jsme sháněli peníze, zajišťovali jsme halu, tréninky, nebo třeba i věci do tomboly. Opravdu toho bylo dost. Nyní si užívám období, kdy nic neřeším. Zní to blbě, ale je to tak. V Hodoníně dojedu na zápas, odehraju ho a jedu domů. Na venkovní utkání dojedu na sraz mužstva a hotovo. Ve Zlíně jsem musel na domácí duely přijít o hodinu dřív, nachystat veškeré věci, bannery, vstup do haly, zajistit hlasatele, časoměřiče, zdravotníka, tombolu. Z haly jsem odjížděl poslední., abych zase všechny věci odvezl domů. Na venkovní zápasy jsem řešil, kdo vezme auto, kdo vůbec pojede, kolik bude hráčů. V poslední zlínské divizní sezoně se dokonce stalo, že jsme kvůli malému počtu hráčů k jednomu utkání vůbec neodjeli, což mě přesvědčilo zamyslet se nad budoucností futsalu ve Zlíně. Proto jsem se rozhodl přestoupit do Hodonína. Jaká bude budoucnost zlínského futsalu, tak na to v současné době nedokážu odpovědět.