Podle něj jsou na fotografiích zachycení žáci základních škol v Lipově a ve Vnorovech, jejich učitelé a rodiče, jak budují hřiště a nastupují k utkáním v české házené. „Zdravím a opožděně jsem „vylovil“ pozůstatky vzpomínek mého krásného působení v Lipově a ve Vnorovech (nebo že by Znorovjách?). Tak tedy stručně, pokud si moje stará hlava vzpomene. V Lipově hrála národní házenou dvě družstva – chlapci a děvčata. Děcka z dědiny byla dravá, a tak jsme slavili po utkáních v okolních i vzdálenějších obcích a školách dosti úspěchů,“ napsal do průvodního dopisu bývalý učitel František Tyllich z Veselí nad Moravou.

Vzpomněl si na jednu příhodu. „Tak to je opravdu perlička na dně. Jednou za mnou přišel do školy pan farář a ptal se, zdali platí den, tedy neděle, i hodina zahájení důležitého utkání našich lipovských chlapců a stejně starých žáků ze Zlína – tehdejšího Gottwaldova. Když jsem mu čas potvrdil, řekl mi, že má sice v tu dobu požehnání, ale přesto chce zápas vidět,“ usmívají se v dopise řádky páně učitelova starobylého psacího stroje.

Termínová kolize církevního obřadu a házenkářského utkání však ani ve druhé polovině padesátých let minulého století nebyl žádný problém. „Udělám požehnání o hodinu dříve,“ rozhodl se pan farář.

Podle Tyllichova dopisu bylo tenkrát v sokolovně nabito. „Dokonce se prodávalo pitivo, zákusky a sladkosti – jako na pořádném jarmarku. Bylo to za mého působení v Lipově v letech 1955-58,“ napsal pedagog ve výslužbě.

Hrající sportovní ředitel hodonínských Drtičů Daniel Vaněk nebyl po prohraném zápase se Šumperkem v žádném případě spokojený.
Bohužel jsme přistoupili na hru Šumperka, mrzí Drtiče Vaňka

Jeho další srdeční záležitostí byly Vnorovy. „Trénovali jsme dvakrát týdně a pamatuji si, že i tam se objevovali postupně dobří hráči a vždy byla i řada náhradníků. Ve Vnorovech jsme ale museli hřiště s velkým úsilím vybudovat, což je zachycené i na těch fotografiích. Bylo to v létech 1961-64. Zůstaly jen vzpomínky, které si oprašujeme na srazech,“ řekl a popřál autorům házenkářské výstavy hodně optimismu, dobré nálady a dobrých přátel v okolí „letitý kantor“ František Tyllich.

Po více než padesáti letech se házená do Vnorov vrátila. Agilní strážnický kroužek házené DDM nemá ve Strážnici kde hrát ligu mladšího žactva. „Azyl jsme našli ve Vnorovech. Parametry tamní haly se přibližují soutěžním podmínkám,“ říká trenérka a duše strážnické házené Marie Knitlová.

Možná se pamětníci vnorovské házenkářské minulosti zajdou na své následovníky podívat. Možná dávný příklad učitele Františka Tyllicha inspiruje jeho dnešní kolegy k následování. Možná mají Vnorovy i házenkářskou budoucnost.

VLADIMÍR SALČÁK