Jako každý rok v tomto období vyrostl v lese v Rohatci-Soboňkách dětský mezinárodní letní tábor se zaměřením na sportovní gymnastiku, jehož garantem je právě bučovický Sokol. Tábor, stejně jako celá obec sokolská, letos slaví významné kulaté výročí. Hnutí založil Miroslav Tyrš před sto padesáti roky, gymnastický kemp skupina nadšenců před padesáti.

„Tyrš by nás určitě pochválil. Trénujeme a závodíme na nářadích ukotvených přímo mezi stromy, děti žijí klasickým tábornickým životem, nemají tu televizi ani internet. Za těch padesát let prošlo táborem 7400 dětí, tedy cvičenců a talentů pro sportovní gymnastiku. A mnozí z nich to dotáhli i hodně daleko, do reprezentací svých zemí, i k účasti na mistrovstvích světa a olympiádách," říká jeden z organizačních pilířů a trenér a učitel mladých bučovických sportovních gymnastů Petr Petržela.

Tréninky i zábava

Také letos tu prožije krásných šestnáct dnů ve dvou turnusech po osmi dnech přes dvě stě mladých sportovců z patnácti oddílů, jak říká Petržela, od západních Čech po východní Slovensko. Ale od nářadí slyšíme i francouzštinu a němčinu. „Ano, letos tu máme Francouzky a Rakušany. Loni přijeli i Američané. Některé starší děti jsou tu i celých šestnáct dnů, ti prcci by to nevydrželi. Trénuje se tři hodiny dopoledne a odpoledne hodinu a půl. To je víc, než děcka normálně trénují v oddílech v průběhu školního roku. Tam stihnou maximálně dvě a půl hodiny," popisuje bučovický trenér hlavní program tábora.

Ten doprovodný je podobný jako v normálních letních táborech. Probíhají různé kvizy, pohybové a sportovní hry, výlety po okolí. Nebo i služby v kuchyni, soutěž v pořádku ve stanech. Ale tím hlavním zlatým hřebem je přece jen velký závod ve víceboji, který probíhá, máme ten dojem, že za každým stromem. Támhle mezi těmi smrky visí kruhy, kousek dál je silnými špalky zaraženými do země ukotvena hrazda. Holky zkouší vysokou i nízkou kladinu. Závodí všechny věkové kategorie holek i kluků a po nich si to rozdají i jejich trenéři. Memoriály Vladimíra Kejře a Františka Novotného pak samozřejmě mají své vítěze, ale v kontextu celého tábornického dění jejich výsledky nejsou podstatné.

„Já jsem ještě pod širým nebem nezávodila, tady bude poprvé. Strašně se těším. Nejraději mám prostná," říká před svým premiérovým startem možná vycházející bučovická gymnastická hvězdička Terezka Tichá. Její argument, proč si oblíbila zrovna prostná, rozhodně nejde zpochybnit. „Aspoň nemusím mít strach, že z něčeho spadnu," přiznala s trochu provinilým úsměvem.

To Terezčin klubový kolega ze starších žáků Tomáš Přichystal je přes své mládí přece jen už ostřílenějším závodníkem a rozhodně vyloučil, že by ho při závodech mohla rozptýlit třeba pobíhající veverka. S pády z nářadí v Soboňkách ovšem už má své zkušenosti. „Tady je motivace nespadnout větší než v hale. Pády sice nejsou tvrdší, ale když spadnete na šišku, tak to je nářez," naznačil jedno z úskalí závodů pod širým nebem. Svěřenec trenérů Josefa Sedláka a Petra Petržely prý má nejraději kruhy, tedy jedno z nejtěžších nářadí, a letos skončil na přeborech České republiky ve víceboji na 25. místě z více než sedmdesáti účastníků.

Šéfem tábora je dlouholetý mezinárodní rozhodčí sportovní gymnastiky a v této roli také účastník několika olympijských her Vilém Kocián. „Není v Česku většího odborníka na sportovní gymnastiku," našeptává do našeho diktafonu Petržela. „Jsem tady po dvacáté osmé, začal jsem jako řadový trenér, postupně jsem postupoval výš přes vzdělavatele, místoředitele až na ředitele. Jak mně tady všichni říkají, jsem Vilém Pátý, tedy pátý ředitel tohoto tábora v jeho historii," naznačuje Kocián, že tady žádná velká subordinace nepanuje.

Sáhnout si na vzory

„Když to tady začínalo, tak zde bývaly i letní přípravy našich reprezentantek a reprezentantů. Například v roce 1966 přímo odtud odjíždělo družstvo žen na mistrovství světa, kde tenkrát zvítězilo. V čele s Věrou Čáslavskou. Ale dobře tam tehdy dopadli i muži, jenže to jsme tehdy byli ve sportovní gymnastice světová velmoc," s trochou nostalgie zavzpomíná ředitel tábora a ukazuje na dva muže, kteří se mají co činit kolem organizace probíhajících vícebojů. „To jsou Ferdinand Bočko a Václav Skoumal. Ti patřili do základu právě toho mužstva, které o dva roky později skončilo na olympiádě v Mexiku čtvrté," připomíná Kocián zářné a pro děti z tábora i příkladné sportovní kariéry.