„Během různých soustředění a tréninků po celé České republice jsem se poznal s lidmi, kteří jsou v České republice ve sportovním tanci pojmem. Měl jsem také možnost sledovat, jak vedou společný i individuální trénink přední světoví trenéři a také amatérští i profesionální mistři světa. Získal jsem tedy určité teoretické znalosti. A protože TK Classic hledal v určité době předsedu, stal jsem se jím v roce 2004 právě já," říká Stanislav Chovančík. Známý hodonínský klub oslavil 11. března dvacáté narozeniny.
Mnoho lidí tanec za sport nepovažuje. Jak byste je přesvědčil o opaku?
To záleží na tom, jaký tanec máme na mysli. V našem klubu se zabýváme především sportovním tancem, tedy účasti na soutěžích. Nejlepší způsob jak někoho přesvědčit je pozvánka na trénink. Sportovní tanec má daná svá přesná soutěžní pravidla. Soutěží se stejně jako v jiných sportech o to, který z párů je nejlepší a rozdávají se samozřejmě medaile, poháry. Každý týden se koná spousta postupových soutěží na národní,evropské či světové úrovni. Existuje mistrovství Evropy, světa a stejně jako v tenisu nebo jiných sportech, je vybráno sedm světových soutěží, kde dospělé páry bojují o zisk Grand Slamu. Ty se konají ve významných městech jak je Singapur, Stuttgart, Monte Carlo, Arnheim, Moskva, Antverpy nebo také již i v Ostravě. Asi nejpřesvědčivěji by měl znít argument, že v roce 1992 byl založen Interantional Dance Sport Federation. Přechod do oblasti sportu byl završen v mezinárodním měřítku přijetím IDSF v roce 1997 do mezinárodního olympijského výboru a zařazením sportovního tance mezi olympijské sporty.
Ve kterém roce vznikl hodonínský klub?
Taneční klub Classic Hodonín vznikl po domluvě několika mladých nadšenců základního tanečního kurzu 11. března 1992. Z počátku šlo o nesoutěžní snahu naučit se něco více než základní kroky společenských tanců. Tři z těchto nadšenců se rozhodli pro studium Pražské taneční konzervatoře, kterou také úspěšně dokončili. Nová taneční generace tedy od roku 1995 již trénovala pod vedením Libora Brožíka, Adriany Dulinkové a Antonína Koplíka. Výrazných tanečních úspěchů začaly dosahovat především mladé taneční páry Classicu Junior pod vedením Libora Brožíka, který má asi největší zásluhu na tom, že sportovní tanec v Hodoníně získal spoustu špičkových párů, tanečníků a zejména tanečnic. Počátek těchto výrazných úspěchů se dá datovat 15. únorem 1997, kdy první hodonínský pár Michaela Gatěková a Zdeněk Hanko získali na mistrovství České republiky stříbro v kategorii mladších juniorů.
Jakých dalších nejvýraznějších úspěchů členové TK Classic dosáhli ?
Následovaly další tituly vicemistrů České republiky v kategorii juniorů. Ještě jednou je získali Hanko s Gatěkovou, následovali tři tituly pro Petra Kubáta s Lenkou Chovančíkovou. Ti také jednou vyhráli Taneční ligu a jednou byli druzí. Dvakrát reprezentovali také na mistrovství Světa, kde se probojovali vždy mezi čtyřiadvacet nejlepších párů. Družstvo juniorů získalo v roce 1999 stříbro a v roce 2000 titul mistrů České republiky. Určitě musím zmínit i další úspěchy našich tanečnic, i když je získaly s jinými partnery a za jiný taneční klub. Gatěková vytančila s Jakubem Dávidkem titul mistrů ČR v kategorii mládeže, tak mezi dospělými. Skončili čtvrtí na mistrovství Světa mládeže a vyhráli nespočet soutěží IDSF Open. Lenka Chovančíková pak s Jiřím Novákem získala druhé místo na národním šampionátu České republiky mládeže a několik titulů mistrů ČR družstev jak v kategorii mládeže, tak i mezi dospělými. S Filipem Swětikem se pak protančila na páté místo v mistrovství České republiky dospělých. Aktuálně je to však nominace páru Novák – Adamová na světový šampionát juniorů. Těch úspěchů ale bylo a je hodně.
A největší úspěch loňského roku?
Největším úspěchem loňského roku určitě bylo druhé místo Nikolase Nováka a Kláry Adamové na mistrovství České republiky. Náš pár navíc zvítězil v Ranglistu ČSTS a v Taneční lize juniorů 2011 skončil třetí.
Kolik má TK Classic Hodonín členů?
V současnosti máme dvaasedmdesát členů od nejmenších dětí až po dospělé. Nedá se říci, že je to málo ani hodně. Určitě bychom přivítali větší zájem zejména z řad mládeže a hlavně chlapců. Čím větší základna tím větší počet potencionálních úspěšných sportovních párů ve větším věkovém spektru.
V kolika letech je ideální začít s tancem?
To je docela těžká otázka. Určitě co nejdříve. Někde začínají již ve čtyřech letech. Když jsou děti šikovné a taky mentálně více vyspělé, není to problém. Většinou se však začíná v šesti letech. I nám se tento věk po různém hledání osvědčil. Dívky jsou však připraveny na náročnou tréninkovou výuku už v nižším věku. U chlapců to bývá většinou naopak. Ale výjimky potvrzují pravidlo. Jinak se dá s tancem začít v každém věku. Tento sport lze provozovat v každém věku a pro každý věk má své kouzlo. Od mateřských škol, kde se jen tak hopsá a jde spíš o zábavu, přes výkonnostní kategorie juniorů, mládeže a dospělých, kde si páry mohou vytančit mezinárodní třídu až po špičkové páry, které se mohou stát i amatérskými nebo profesionálními mistry světa.
Tréninky musí být hodně náročné. Kolikrát týdně se členové vašeho klubu připravují? Dělají se doplňkově i jiné sporty?
Máte pravdu. Tréninky jsou opravdu náročné. Nejde totiž jen o trénink nějakých kroků, jejich správné technické provedení. Musíte se naučit správnému držení těla, pochopit jak působí svaly v těle, aby mohlo dojít k onomu správnému provedení kroku, prvku, či krokové variace. Naučit se, že veškerý tanečníkův pohyb vychází z centra a hlavně vědět, kde ho má. To vše a mnoho dalšího je důležité skloubit navíc do páru, hudby, rytmu a ještě se snažit vyjádřit charakter jednotlivých tanců nejlépe s co nejpřesvědčivějším výrazem. A to není zdaleka vše.
To je hodně zajímavé…Pokračujte…
Je to jen jakási kostra. Bez dobré fyzičky, ohebnosti a vytrvalosti se neobejdete. Samozřejmě začínající tanečníci se učí základním krokům a jejich provedení a tzv. bassicu jednotlivých tanců a je možné trénovat dvakrát týdně po devadesáti minutách. Tréninky běžného juniorského páru pak bývají třikrát nebo čtyřikrát týdně. Pokud jde o výkonnostní juniorský pár pak i čtyřikrát týdně plus další individuální tréninky. Špičkový mládežnický nebo dospělý pár pak musí trénovat denně dvě až tři hodiny. Před soutěží i dvojfázově. Před velkými soutěžemi se pak organizují přípravné kempy, kde se denně tančí až deset hodin.
Jaké doplňkové sporty jsou vhodné k tanci?
Doporučil bych běh, cyklistiku, plavání nebo posilování. Vítaná je především baletní průprava. Špičkoví tanečníci si pro inspiraci odskočí i k jiným druhům tanců jako je hip hop, break dance, jazz a podobně.
Říká se, že je tanec hodně finančně náročný? Může jezdit po soutěžích opravdu každý?
Sportovní tanec ve své vrcholové podobě určitě patří mezi ty finančně nejnáročnější sporty. Je to dáno jednak tím, že taneční oblečení i obuv jsou nákladné, hlavně co se týče zdobení kostýmů. Pro vrcholové tanečníky jsou důležité tréninky s kvalitními trenéry a dnes již nejen domácími, ale i zahraničními. Pokud však pár patří k domácí špičce a reprezentuje Česko a chce být úspěšný i v rámci světového žebříčku, musí absolvovat nespočet soutěží alespoň v rámci Evropy. A to stojí nemalé finance. Pokud má tanec někdo rád a chce soutěžit pouze pro radost, dá se i tento sport finančně zvládnout. Je možné účastnit se soutěží v nejbližším okolí bydliště, vybírat si třeba jen určité bodované soutěže a tančit nejen soutěžně, ale i tak trochu pro zábavu, ale to není náš směr.
Takže kdo chce soutěžit s těmi nejlepšími, musí sáhnout hluboko do kapsy?
Mohu říct, že platí stejné pravidlo jako u všech ostatních sportů. Pokud chcete dosáhnout úspěchu, musí se tomu přizpůsobit chod a rozpočet celé rodiny a tanec musí být na prvním místě. Pokud se dostanete do absolutní špičky, bez sponzora, podpory města nebo jiné dotace tam dlouho nevydržíte. Sportovní tanec se totiž rozvíjí neuvěřitelným způsobem a to co stačilo k úspěchu mistrům před deseti lety, by dnes nestačilo možná ani na postup do první desítky.
Kdo patří momentálně mezi vaše největší hvězdy?
Jsou to bezesporu naši mladí junioři Nikolas Novák a Klára Adamová. Zapomenout nesmím ani na Filipa Schwoisera s Klárou Megovou, Davida Procházku s Julií Balákovou, Štěpána Topenčíka s Vendulkou Hrnčiríkovou a také zkušené tanečníky Václava Masaryka s Klárou Chovančíkovou. Tento pár soutěží v mezinárodní třídě dospělých a současně je i trenérem zmiňovaných juniorských dvojic. Nejznámější je Václav Masaryk, který se představil v televizní soutěži Star Dance, aneb když hvězdy tančí, kde byla jeho partnerkou zpěvačka a herečka Monika Absolonová. Společně se probojovali mezi tři nejlepší páry.
Vzrostl po shlédnutí televizní soutěže Star Dance zájem dětí o tanec?
Samozřejmě. U nás je o tanec docela slušný zájem, především u děvčat. Chlapců je vždy méně a je to škoda. Ozývají se nám i dospělí, kteří mají chuť se naučit tancovat. Zájem se zvýšil určitě i díky vysílání Star Dance. Mimochodem letos na podzim bude další pokračování. Na tento pořad se dívalo velké množství diváků a podle hodnocení televize byl i velmi oblíbený. O vystoupení Vaška s Monikou Absolonovou byl a je v republice stále docela velký zájem. Rodiče také často volají na základě toho, že vidí naše páry někde vystupovat, nebo se o nás dozví od známých a podobně.
Jak se vy díváte na podobné soutěže ?
Myslím si, že je to jedna z nejlepších propagací latinskoamerických a standardních tanců. Tady to ale není sportovní tanec, protože jde spíš o zábavu. V podobných soutěžích jsou povoleny prvky, které se na klasických soutěžích nesmí tančit. Přesto se hluboce skláním před všemi celebritami, ať už jsou to herci, zpěváci, sportovci nebo jiné osobnosti, kteří do toho jdou. Mnozí z nich do tance dávají opravdu všechno a věřím, že se svým tanečním protějškem by na nižších soutěžích byli i úspěšní. Sportovních přenosů ze soutěží je totiž zatím jako šafránu a ani v celostátních sdělovacích prostředcích se o našem sportu lidé nedozví. Nikde se nedočtu, že máme třeba finalistu světového šampionátu nebo vítěze nějaké mezinárodní soutěže. V tomto za světem těžce pokulháváme. Na tom jsme s ostatními malými sporty stejně. Proto mě obzvlášť těší, že v Hodoníně je tomu jinak a k prezentaci našich úspěchů dostáváme v tisku i jiných mediálních prostředcích pravidelně příležitost.
V oddílu máte i dceru. Musel jste ji k tanci nutit ?
V oddíle jsem měl ještě nedávno dvě dcery. Lenka s aktivním tančením skončila na počátku a do konce roku 2010 se věnovala mladým adeptům tohoto sportu jako trenérka. Klára v současnosti tančí za náš klub právě s Vaškem Masarykem a spolupodílejí se jako trenéři na současných úspěších našich párů. K tanci jsem je nutit nemusel. Vybraly si samy. Lenka byla dokonce někdy až protivná, jak brala tanec vážně. Přišla ze školy, pustila si CD nebo video a zkoušela si různé krokové variace. Pak šla na trénink a po návratu si pustila opět hudbu a pokračovala v opakování toho, co se na tréninku učili. Byla a stále je to však jediná cesta jak dosáhnout úspěchu. Pokud se chce některý z párů prosadit alespoň na republikovou úroveň musí tomu obětovat téměř veškerý volný čas. Ale pokud chtěla sama, celá rodina se to snažila akceptovat a podporovat ji.. Obdobné to bylo a nadále je i s Klárou.
Jak jste se vy dostal k tanci?
Přes dceru. Ale byla to dlouhá cesta. Já jsem odchovaný atletikou, kterou jsem docela aktivně dělal do svých třiadvaceti let. V roce 1998 jsem se díky zaměstnání dostal jako trenér ke kondiční a následně i sportovní kulturistice. Získal jsem druhou trenérskou třídu a třináct let jsem působil jako vedoucí Fitcentra M Střediska volného času a věnoval se převážně žákovským a juniorským sportovním kulturistům. Tedy dost odlišné a tanci vzdálené dva sporty. Své dcery jsem nikdy nenutil k tomu, jaký sport jsem vyznával já. Vybraly si samy. Nejstarší a prostřední pro sportovní tance a nejmladší pro krasobruslení.
Kdy jste opustil svět činek a těžkého náčiní a přešel k tanci?
Nejstarší dcera Lenka během krátké doby začala se svým partnerem Petrem Kubátem dosahovat výrazných úspěchů a dostala až do reprezentačního týmu. Společně s tatínky Gatěkem a Kubátem jsem se začal o tanec zajímat víc než jen jako běžný fanda. Během mnoha různých soustředění, tréninků po celé České republice jsem se poznal s hodně lidmi, kteří jsou v České republice ve sportovním tanci pojmem. Například Jaroslav Kuneš, Radoslav Ostrůvka, Zdeňek Chlopčík, manželé Bartůňkovi, Karel Bank, Igor Henzély starší a další. Měl jsem také možnost sledovat, jak vedou společný i individuální trénink přední světoví trenéři Colin James, Peter Maxwell, Harry Koerner a také amatérští i profesionální mistři světa. Získal jsem tedy určité teoretické znalosti ohledně systému tréninků, jeho organizace, charakteristiky i odlišností. A protože TK Classic hledal v určité době předsedu, stal jsem se jím v roce 2004 právě já. Sám však netrénuji. Vedu pouze tzv practise, kde mohu uplatnit právě ty teoretické zkušenosti. Je to taková příprava na soutěže, kde si páry mohou vyzkoušet naplno co se učí na jednotlivých společných či individuálních trénincích
Za sebou máte tedy osm let v tanečním klubu. Co hodonínský oddíl chystá?
Budou to určitě akce k oslavám dvacátého výročí založení klubu. Připravujeme akce čistě klubové, ale také pro veřejnost. Jednou z nich bude druhý ročník soutěže pro začínající páry a samozřejmě rovněž třináctý ročník Dance Sport Festivalu Hodonín. To by měla být asi největší akce k našemu významnému jubileu, neboť součástí budou všechny nejvyšší soutěže ČSTS kromě samotného mistrovství. V listopadu tak v Hodoníně přivítáme kategorii dospělých třídy A a rovněž nejvyšší domácí soutěž – Taneční ligu mladších a starších juniorů, mládeže i dospělých jak v latinskoamerických tak i ve standardních tancích. Vzhledem k tomu, že se bude jednat o předposlední část Taneční ligy, očekáváme účast téměř všech nejlepších párů.
Co vám naopak dělá největší starosti?
Momentálně jsou to především finance. Ale to je až na výjimky u všech sportů asi stejné. Prostě chybí sponzor. Věřím, že se nám letos podaří získat generálního sponzora. Nějakou dobu nás trápí také nedostatek chlapců. To je způsobeno jednak tím, že se chlapci v nižším věku stydí tančit s dívkou, a pak také obavy rodičů, hlavně tatínků, že se tanec pro chlapce nehodí. Přitom při jakémkoliv párovém tanci závisí téměř vše na chlapci. On je ten, kdo by měl být v páru dominantní. Právě partner vše na parketu řídí. A protože je to obrovská dřina, často to právě kluci vzdávají. Většina zodpovědnosti totiž leží na nich. Navíc úspěchy se v našem sportu se nedostavují tak rychle, jako v některých jiných sportech. A to ani při výrazném talentu. Trvá to dva, tři i více let, než je možné vůbec pomýšlet na nějaký výraznější úspěch. Dalším faktorem je, že jeden z partnerů skončí Tomu druhému se pak v domácím klubu těžko hledá nový partner. Velkou roli v tom hraje věk, výška, výkonnostní třída toho druhého i vzájemné sympatie. Proto se pak stane, že nám tanečníci odejdou za novým partnerem i do jiného kubu. Obdobné je to pak, když se tanečníci dostanou do věku, kdy jdou na střední či vysoké školy.
Co vám naopak dělá největší radost?
Velkou radost máme z toho, že v Hodoníně a okolí se najdou vždy velmi talentované děti a ochotní rodiče, kteří je chtějí podpořit. Na rodičích totiž ze začátku záleží nejvíc. Těší mě, že se nám daří vychovávat páry, které jsou schopny konkurovat soupeřům z mnohem větších a finančně lépe zajištěných klubů. Naše páry si úspěchy opravdu zaslouží, protože přípravě věnují veškerý volný čas. Radost nám dělá i skutečnost, že se nám daří již několik let pořádat jednu z největších tanečních soutěží na jižní Moravě. Každý ročník je vždy rekordní. Naposledy v hale TEZA startovalo 398 párů, předloni k nám přijelo dokonce 401 párů z několika evropských států.
