Salsa se totiž na této „olympiádě" neolympijských sportů představila poprvé ve více než dvacetileté historii. Český pár zde předběhl i favorizované Italy, nestačili pouze na domácí tanečníky. „Před odletem jsme si v koutku duše přáli účast v šestičlenném finále, ale medaili jsme nečekali. Na Kolumbijce v jejich prostředí jsme asi neměli, přesto jde o vrchol kariéry," směje se hodonínská rodačka Gatěková.
Finálové souboje sledovalo v Cali šestnáct tisíc diváků. „Nic podobného jsme nezažili. Je to adrenalin a zároveň povzbuzení. Publikum bylo velice vřelé, salsu tam všichni zbožňují a když se lidem něco extra líbilo, zatleskali komukoli. Největší ovace jsme po domácím páru sklízeli my, takže porota neměla jinou možnost, než nás posílat soutěží dál," říká sedmadvacetiletá Gatěková.
Čeští šampioni salsy posledních tří let si poprvé v kariéře vyzkoušeli soutěž pod širým nebem v aréně pro býčí zápasy. „Odnesli jsme si nádherný zážitek. Strašně si vážíme, že jsme se zúčastnili premiéry salsy na Světových hrách. Stříbro je historický úspěch pro Českou republiku a věřím, že jsme tancování pomohli," doufá.
Latinsko-americký rytmus si neužila pouze parketě. Cali salsou žije. „Má tam kořeny, hrála v autobusech, na ulicích, v obchodem, kde si prodavačky potrsávali, taxikáři si prozpěvovali. Lidi se s námi pořád fotili," podotýká tanečnice, která žije v Ostravě.
V centru města na ni dýchala dovolená při pohledu na palmy i obava z občanských nepokojů. „Starali se o nás tak, že jsme se cítili bezpečně, ale všude s námi jezdila ochranka. Člověka trochu vyděsí, když před každým obchoďákem vidí řadu vojáků s brokovnicemi. Za branami centra už jsme spatřili chudinské čtvrti," popisuje. Jinak toho v Cali moc nestihla. „Jako vždy nám na památky nezbyl čas. Došli jsme si jen do obchoďáku pro vody na soutěž a nakoupila jsem domů aspoň doutníky," dodává Gatěková, která tančí od šesti let.