V „době koronavirové“ mu náročné cestování odpadá, ovšem současná situace mu přináší komplikace ohledně tréninku. „Klub v těchto týdnech nefunguje, což je samozřejmě problém. V Hodoníně máme dobré zázemí a vybavení, které mi chybí. Můžu alespoň posilovat s činkami na zahradě a každý večer chodím běhat,“ odmítá Šimčík, že by nucenou pauzu využil k nějakému lenošení.

Dobře si uvědomuje, že se k vysněným cílům může dostat jen díky tvrdé dřině. Loni mu byla odměnou nominace na Olympijský festival mládeže v ázerbájdžánském Baku. Sice prohrál hned v prvním kole se Švýcarem Loherem, ale přivezl si spoustu zážitků. „Tolik diváků jsem ještě nikdy nezažil, o zápas tam byl obrovský zájem. Byla to opravdu velká akce, taková malá olympiáda. Jednou bych se chtěl probojovat i na tu opravdovou, i když to bude dost složité,“ prozrazuje svůj tajný sen.

Zatím má osmnáctiletý zápasník všechno před sebou, teprve prvním rokem je v juniorské kategorii. „Stojí proti mně většinou starší soupeři, proti nimž to mám těžké, protože jsou vyspělejší. To už se mi líp zápasí proti seniorům, kteří nejsou tolik pohybliví. Letos je mým vrcholem juniorské mistrovství republiky, které by mělo být v srpnu právě v Hodoníně, což je pro mě velká motivace. Myslím, že mám na to, abych se popral o titul. Příští rok bych se pak chtěl dostat v juniorské kategorii na mistrovství světa i Evropy,“ přidává nejbližší mylníky Jakub Šimčík.