Lucie Škrobáková na halovém mistrovství republiky v pražské Stromovce vyrovnala vlastní národní rekord. Ve finále šedesátky překážek atletka USK Praha vyhrála v čase 8,03.

„Před závodem jsem si říkala, že kdyby to bylo okolo osmi deseti, bylo by to super,“ divila se Škrobáková tak rychlému času.

Už v létě ale cítila, že se forma stupňuje. Důležité proto bylo, aby se vyhnula zranění. Což se nakonec podařilo.

Ve finále mužů na domácím šampionátu, které se konalo chvíli po závodě žen, by si Lucie dokonce doběhla pro stříbrnou medaili.

„V reálu by to asi nešlo. Nemohla bych běžet přes jejich vysoké překážky. Nepřelezla bych je,“ smála se sympatická atletka.

Sportovní konfrontace s muži jí přesto nechybí. Naopak. Její přítel se totiž věnuje stejnému odvětví, takže trénují spolu.

„Je vždycky lepší, když se připravujete s někým rychlejším. Vyhovuje mi to,“ pokyvovala hlavou.

Sedmadvacetiletá překážkářka získala celkově svůj osmý halový titul a výkonem 8,03 si upevnila pátou pozici v letošních evropských tabulkách.

Škrobáková tak poslala další pořádnou vizitku svým soupeřkám pro březnové mistrovství starého kontinentu.

„Chci běžet co nejrychleji a dostat se do finále,“ má jasno. „Čas neřeším, snad můžu běžet na hranici osobáku, možná těsně pod osm vteřin.“
A vytyčený cíl? „Finále by bylo super,“ odpověděla bez přemýšlení. Na turínském šampionátu vyvrcholí půlroční příprava atletů. Lucie očekává těžký boj. Náročný fyzicky i psychicky.

„Jsou tam tři běhy během dvou dnů. Takhle ráno, odpoledne a večer jsem v životě neběžela,“ pokračovala semifinalistka halového ME před čtyřmi lety. Před konečným laděním formy čeká sportovkyni z jihu Moravy Mítink světových rekordmanů, který hostí pražská O2 Arena. A pak hurá do Turína.

Odchovankyně čejkovické atletiky zároveň stíhá sledovat také klub, ze kterého vyrazila do světa. „S bývalým trenérem Damborským se potkáváme. Sleduju i výkony mladých nadějí. Vím, že Chlebík vybojoval zlato na juniorském šampionátu,“ nenechala zapochybovat o aktuálním přehledu.
Pochvalně hovořila zejména o trenéru Damborském. Jak říká, vděčí mu za vše.

Jihovýchodní cíp rodné země však navštíví zřídka. Někdy jednou za měsíc, jindy dorazí až po čtvrt roce. Čas obětuje přípravě na závody.

„Doma jsem byla na Vánoce a pak ještě chvilku na konci ledna. Teď to vypadá, že se objevím zase až po Evropě,“ uzavřela česká reprezentantka.

Autoři: Lukáš Ivánek a Tomáš Klement