S nápadem uspořádat první ročník Yubasket Campu v Kyjově přišel před pěti lety jeho kamarád Vladimir Paunović ze Srbska. „Zeptal se nás, jestli bychom mu pomohli takovou akci zorganizovat. Dřív nic podobného totiž vůbec neexistovalo," vysvětluje Mezihorák.

Podle něj je Yubasket Camp oblíbený a všichni se na něj rádi vracejí. „Vždycky se tam sejde dobrá parta. Stává se, že se dětem z kempu nechce domů. A nejenom jim se tu líbí. Často se k nám přijedou podívat i rodiče a jsou stejně nadšení jako jejich potomci," směje se mladý kouč.

Těší ho, že o oba turnusy je každý rok velký zájem. „Většinou se k nám hlásí děti, které bez basketbalu nevydrží ani o prázdninách. Jsem rád, že chtějí sportovat i v dnešní době počítačů. Namísto, aby u nich seděly od rána do večera, vyrazí k nám," pochvaluje si.

Zlomový byl podle Mezihoráka první ročník. „Ti, kteří se ho zúčastnili, o něm řekli svým kamarádům a ti zas přijeli další rok," vysvětluje.

Mrzí ho, že se jako malý kluk nemohl sám zúčastnit. „Kdyby něco podobného bylo, určitě bych s kamarády jel, protože vidím, jak to dnes děti baví. Takže mě trochu mrzí, že jsem to stejné neprožil," přiznává Mezihorák.

Na Yubasket Camp přijede celkem dvanáct koučů, kteří se postarají o tréninky. I ti se podle Mezihoráka na akci rádi vracejí. „Jezdí sem s nadšením. Už jsme si za těch pět let vybudovali dobrý tým. A protože nám přibývá stále více účastníků, tak tyto kouče neustále přibíráme. Někdy se přihlásí sami, jindy je oslovíme my a hned to berou," říká. Doplňuje, že organizace není nijak složitá. „Na přípravě nás pracuje hodně, takže nám to jde od ruky. Práci máme vždycky rozdělenou předem. Jeden trenér zajistí stravu, druhý ubytování, další si vezme na starost sportovní haly," popisuje studující kouč.

Na Yubasket Campu ho baví pracovat s dětmi. „Nejvíc mě těší, když jsou spokojené," přiznává. Mladý sportovec se basketbalu věnuje od malička. „Hraji ho už asi patnáct let a letos sedmým rokem dělám trenéra. Basket jsem si zamiloval, takže si nedokážu představit, že bych s ním někdy přestal. Jde o rychlý sport a myslím si, že je oproti fotbalu akčnější. Právě rychlost mě na něm baví," podotýká.

Kromě zájemců z České republiky se kempu zúčastní i několik nadšenců ze Srbska. „Srbové jsou při zápasech pověstní svou výbušností. Jde vidět, že jsou jiní než my. Třeba když prohrají, tak se někteří z nich začnou opravdu nahlas zlobit. Dávají ostatním spoluhráčům najevo, že jim porážka vadí. Někdy jim dokonce začnou i nadávat. Prostě jdou do všech soubojů naplno," uvádí kouč.

Ačkoli kemp obsadí i letos děti do posledního místa, v kyjovském oddíle u nich zájem o košíkovou klesá. „Před pěty lety jsem měl tým se třiceti hráči. Dnes jich trénuji patnáct," uvádí příklad mladík. Důvodem je podle něj široká nabídka jiných sportů. „Dříve tolik možností v Kyjově neměly a hrávaly basket nebo fotbal. Dnes si mohou vybrat z čehokoliv. Z tenisu, hokejbalu, florbalu a dalších," upozorňuje. Myslí si, že také dnes se děti ke sportu rády vracejí. „Hodně času trávím na stadionu, kde je venkovní hřiště. Musím říct, že je pořád plné. Chuť sportovat má mládež i dnes," tvrdí Mezihorák.

Setkání mladých basketbalistů a trenérů by rád uskutečnil i příští rok. „Je tak oblíbené, že by nás děcka asi zabila, kdybychom jej neuspořádali," směje se kyjovský kouč.

NIKOLA JAKUBOVÁ