„Je to pro mě taková změna, ale zase v některých věcech nám vyjde vstříc a porozumí oproti mužům,“ říká s úsměvem čtyřiadvacetiletá spojka, která se těší na reprezentační sraz. V pražských Řepích se na přelomu září a října potká s novým hlavním koučem Bentem Dahlem z Norska a jeho krajanem Torem Odvarem Moenem.

„Jsem sama zvědavá na to, jaké to bude. Slyšela jsem o trenérovi hodně pozitivních věcí,“ prohlásila rodačka z Velké nad Veličkou, která v MOL Lize oblékala dres Veselí nad Moravou a Mostu.

Proč jste vlastně opustila Maďarsko a zamířila do Polska?
Bylo to hlavně z důvodu jazykové bariéry a chodu klubu. Předtím jsem vůbec nevěděla, do čeho jdu a to se postupem času vše ukázalo. Celkově lidé v Maďarsku jsou jinak mentálně založení. Proto jsem volila tento rok Polsko. Řekla bych, že Poláci jsou podobní Čechům. V Lubinu jsem od července a od začátku mohu říct, že rozumím řeči. V Maďarsku nebylo ani jedno slovo podobné, proto jsem volila tuhle zemi. Lubin je nejlepší klub v Polsku, hraje evropský pohár, takže to mě asi zlákalo.

Jak hodnotíte první zahraniční angažmá?
Smlouvu jsem ukončila v květnu tohoto roku, ale celou sezonu jsem se potýkala se zdravotními problémy, takže to bylo takové složitější. Samozřejmě to byla životní zkušenost, ale to je v zahraničí podle mě vždycky. V každém klubu jsou plusy a mínusy.

Jaký byl život v Maďarsku?
Něco už jsem zmínila, ale já osobně jsem se v Dunaujvárosi nudila. Ano, měli jsme dva tréninky denně, ale jeden byl vždy ráno a druhý pak hned po obědě. Nevýhodou dvou tréninků v tak krátkém čase byla regenerace. Moje tělo nestíhalo prostě regenerovat. Po celý zbytek dne jsem byla na bytě, vzdělávala se nebo jsem jela do města, ve kterém ale kromě pár obchodů nic nebylo. Bylo to hodně zastaralé město. Házená je tam samozřejmě na vysoké úrovni, ale ono hodně záleží, na jaký klub narazíte. Řekla bych, že je to někdy i o štěstí. Jednou se sejde všechno dobré a podruhé ne. První dva nebo tři týmy, jako je Gyö, Ferencváros nebo Schaeffler jsou na vyšší úrovni, pak jsou další družstva, která jsou někde uprostřed a zbytek je vyrovnaný, ale hrají spodek tabulky.

Jaký tým má Lubin?
V týmu máme kvalitní hráčky. Posty máme zdvojené nebo ztrojené, konkurence tu je velká. Máme trenérku, takže je to pro mě taková změna, ale zase v některých věcech nám vyjde vstříc a porozumí oproti mužům. (úsměv) Přišla se mnou ještě Slovenka a pak je tu dále Srbka s Brazilkou. Polská liga není na úrovni maďarské, ale oproti české je určitě kvalitnější. Polsko má totiž i silnou druhou ligu, což u nás není.

Jak dlouho jste v Polsku? Stačila jste si prohlédnout město, zařídit bydlení?
V Polsku jsem už od července. Času mám dostatek, protože nejezdím skoro vůbec domů, takže jsem si toho stihla zařídit dost. Bydlení už jsem měla zařízené.

Hodonínští hokejisté (bílé dresy) ve středečním přípravném zápase deklasovali Duklu Senica 12:1.
Exhibice se Senicí. O dvanáct branek Hodonína se podělilo jedenáct hokejistů

Mohla jste jít z Maďarska i jinam? Návrat do Česka ve hře nebyl?
Měla jsem ni jiné nabídky, ale po zkušenostech z minulé sezony jsem volila spíše na jistotu. Nechtěla jsem se pouštět do žádných vzdálenějších zemí, protože to bych se nedostala vůbec domů, a to já nechci. I tak se s přítelem a rodinou často nevídáme, a ne tak jednou či dvakrát do roka. Měla jsem sice i nabídku z Mostu, přemýšlela jsem nad ní, ale chtěla jsem ještě zkusit zahraniční angažmá.

V minulosti vás často trápilo zranění. Nyní jste zdravotně zcela fit?
Mrzelo mě hlavně to, že jsem přišla o mistrovství světa. Měla jsem natržený stehenní sval, což se stalo těsně před šampionátem. Byla jsem v kontaktu s fyzioterapeutem z reprezentace i trenérem, ale bylo to buď, anebo. Buď by mi ten sval mohl celý rupnout anebo ne. Ještě do toho bylo i povinné očkování, ale rozhodla jsem se pro svou budoucí kariéru a pro své zdraví to neriskovat, protože kdyby mi ten sval rupl, už by to nemuselo vůbec být na házenou a sportování celkově. Nyní jsem v pořádku, ale v přípravě se mi ten sval znovu trochu ozval. Přece jen ta příprava bývá náročnější a většinou se ozvou všechna stará zranění.

Co říkáte na to, že reprezentační tým vede norský kouč?
Sama jsem zvědavá na to, jaké to bude. O trenérovi jsem slyšela hodně pozitivních věcí. V kontaktu nejsme, ale teď o víkendu máme první reprezentační kemp, takže uvidíme, jak to bude fungovat.

Co říkáte na účinkování Mostu v Lize mistryň?
Pro holky je to super, že si opět zahrají Ligu mistryň, ale mají hodně náročný program. Když jsem hrála v roce 2019 tuto soutěž já, byly ve skupině čtyři týmy. Nyní je jich osm, takže holky hrají jednou tolik zápasů. A hrát středa a neděle je masakr. Na to musí být kvalitní a široký kádr. Navíc všechny týmy v Lize mistryň jsou velice silné, Mostečanky tedy nečeká ani jedno lehké utkání.

Víte, že Veselí nad Moravou obnovil ženský tým? Jste v kontaktu s bývalými spoluhráčkami?
Jsem tomu ráda. Kdyby tam byla MOL liga, třeba bych se do Veselí v budoucnu vrátila (úsměv). Bohužel tam ale ani není nějaká základna hráček, není kde brát. Občas se s holkami vídáme, ale taky záleží, zda jsem doma. Někdy si třeba napíšeme, ale to taky docela opadlo. Každý už má to svoje.

Jak často se dostanete domů za přítelem, maminkou, bratrem?
Většinou jednou za měsíc se mi to podaří. Bohužel teď často hrajeme v týdnu, takže o víkendu normálně trénujeme. Léto jsem si ale užila. Byla jsem s přítelem na Korfu, v Chorvatsku a v Rakousku. Tento rok jsem kvůli zdravotním potížím měla více času na aktivity, které normálně nestíhám. Přítel hraje pořád za divizní Bzenec a jezdí za mnou, co se dá. Někdy se stane, že se po jeho a mém utkání setkáme na půli cesty, aby nemusel on jet celou tu dálku za mnou. Bohužel čím jsem starší a jsme déle spolu, je to horší. Chtěli bychom už společně bydlet. Přece jen spolu budeme osm let a z toho pátým rokem se vídáme jen o víkendech.