Odchovankyně Iuventy Michalovce tak dlouhou pauzu nikdy předtím nezažila. I když šikovná hráčka utržila v minulosti několik ran, vždy se dala rychle do kupy a pokračovala dál. Teď byly problémy vážnější a komplikovanější.

„Mám posunuté plotýnky. Navíc mě trápila páteř a vyrážející bolest do pravé nohy," informuje Katarína Hvostáľová. Slovenská házenkářka podstoupila na začátku letošního roku několik vyšetření a po ozónové terapii absolvovala rehabilitaci a různé cvičení. „Docházela jsem za fyzioterapeutem a hodně jsem cvičila i individuálně," řekla Hvostáľová.

Zlepšení však dlouho nepřicházelo. „Zranila jsem se na konci loňského roku a vrátila se až teď. Trénovat jsem začala až po čtyřech měsících," připomněla bývalá hráčka Iuventy.

Tak dlouho slovenská spojka bez házené nikdy předtím nebyla. „Bylo to moje první vážnější zranění. V mládí mě trápily takové drobnosti, které k našemu sportu patří," pronesla.

I když už se Hvostáľová připojila k ostatním spoluhráčkám, stoprocentně fit ještě není. „Dělám všechno proto, aby se můj zdravotní stav zlepšil a byla úplně v pořádku. Snažím se vrátit zpět do družstva," řekla mladá hráčka, která se v obou domácích zápasech play-out objevila na soupisce slováckého celku. Do vyrovnané série s Pískem ale zatím nezasáhla.

„S tréninkem jsem začala nedávno, a jak už jsem zmiňovala, ještě nejsem stoprocentně fit. Trenér Hanták ale o mém zdravotním stavu ví a věřím, že to společně dáme do pořádku, a že se co nejdříve dostanu na hřiště," prohlásila.

Temperamentní házenkářka se řadí do skupiny sportovců, kteří na střídačce či tribuně trpí víc než na palubovce. „Je to pravda. Na lavičce to člověk prožívá úplně jinak. Ale snažila jsem se děvčata povzbudit a podpořit jak to jen šlo," uvedla Hvostáľová.

Ani její přítomnost ovšem panenkám k vedení dva nula nestačila. Jihomoravanky totiž po sobotní úvodní výhře nezvládly koncovku druhého střetnutí, když Písku podlehly o jediný gól. Porážka 20:21 tak znamená komplikaci a prodloužení série.

„Byly to dva náročné zápasy. Věděly jsme, že Písek bude bojovat o každý bod. V sobotu jsme hrály jako kolektiv a makaly jedna za druhou. Plnily jsme i taktické pokyny trenéra. Bohužel v neděli nám proti bojovnému soupeři síly nestačily," pronesla Hvostáľová.

Ta ani zbytek týmu zbraně rozhodně neskládá. „Netřeba házet flintu do žita. Máme před sebou víkendový dvojzápas v Písku, kde určitě zabojujeme. My se jen tak lehce nevzdáme," slíbila fanouškům.

I když Veselanky závěr letošní sezony zvládnou, nebude se na letošní ročník dlouho vzpomínat. Po odchodu hlavního sponzora, řady opor a reprezentantek se totiž dával složitě dohromady nový tým, který nemohl konkurovat Mostu, Porubě nebo Slavii Praha.

Slovácký celek se sice snažil proniknout přes Olomouc a Zlín do play-off, ale nakonec zůstal až za moravskými rivaly. Deváté místo v interlize bylo pro mladý tým zřejmě maximem.

„Tato sezona byla pro trenéra, hráčky i vedení taková seznamovací. Ve Veselí se začalo tvořit nové družstvo s mladými děvčaty. Očekávání se během celé sezony měnily. I mé osobní ambice byly podstatně vyšší," říká Hvostáľová. „Chtěly jsme postoupit do play-off a v interlize skončit do osmého místa. I když se nám cíle nepodařilo splnit, mně osobně tato sezona hodně dala," doplnila s úsměvem.

Jednadvacetiletá házenkářka společně se spoluhráčkou Bačíkovou na dálku alespoň popřála mateřskému klubu k zisku titulu ve WHIL. „Michalovce mají kvalitní tým. Měly ty nejvyšší cíle, které se jim nakonec podařilo naplnit. Držela jsem děvčatům palce. Mám radost se z jejich úspěchu," prohlásila.

Hvostáľová je s bývalými spoluhráčkami a kamarádkami stále v kontaktu. „S většinou děvčat se vidíme vždy, když je k tomu příležitost," řekla levoruká křídelnice.

Zda bude Hvostáľová pokračovat ve Veselí nebo se po sezoně vrátí na východ Slovenska, zatím není jisté. „Letošní ročník ještě neskončil. Všechno je ve stádiu řešení," dodala.