„Svedli jsme doslova bitvu národů. V týmové soutěži nestálo jméno proti jménu, ale Češi proti Němcům či Norům. Vyburcovalo nás, když jsme soutěžili spolu. Skočili jsme do toho a zadařilo se,“ pochvaloval si sedmadvacetiletý střelec.

S loňským rokem jste tedy spokojený?
Sezona byla perfektní. Po nějaké době jsem konečně dosáhl na vyšší umístění. Od začátku se vše vyvíjelo pozitivně. Cítil jsem vysokou formu, která směřovala k mistrovství Evropy. Nejspíš jsem se ale přemotivoval a individuální závod se mi tam nepovedl, jak jsem si představoval. Naštěstí pak zavládl týmový duch a získali jsme zlato.

Kromě evropského turnaje se vám povedlo i mistrovství světa v korejském Čchang-wonu.
Tréninky před turnajem mi nevyšly zrovna dobře, ale jel jsem tam s tím, že to bude něco jiného. Nový závod a nová střelnice. Do finále jsem postoupil z druhého místa, ale pak zapůsobil tlak. Nechal jsem jej na sebe dolehnout a skončil pátý. Umístění mě potěšilo, ale zároveň mi o jediný terč unikl kvótaplac na olympiádu v Tokiu.

Proč se to stalo?
Nekoncentroval jsem se stoprocentně. Už toho bylo dost, hlavu ovládla únava a draly se do ní myšlenky, které tam neměly být. Už nešlo jen o rozbíjení asfaltu, ale přemýšlel jsem nad jinými věcmi a takto vrcholový sport dělat nejde. Nedokázal jsem zkrátka přepnout zpátky do závodního režimu.

Jak jste se s neúspěchem vyrovnal?
Snažil jsem se na to nemyslet, protože bych se zbláznil. Mám cholericko-sangvinickou povahu, takže bylo rozumnější to nevnímat. Užíval jsem si postup do finále a nominaci na Evropské hry, ale ta olympiáda mě štve dodnes. Není to něco, nač by člověk zapomněl. Na druhé straně, v Koreji pořádali teprve první nominační závod. Nejdůležitější pro olympiádu je tento rok. Kdyby se to ovšem povedlo již na podzim, mohl jsem si pískat. Takto musím makat až do konce.

Může vám tlak spojený s bojem o Tokio naopak pomoci?
To posoudím až po sezoně. Když má člověk vše jisté, není to ono. V pořádku však není ani příliš velký tlak. Záleží na konkrétním střelci, závodu či době.

Kromě střelby i studujete. Měl jste na konci roku čas na regeneraci?
Musím si jej najít. V listopadu i prosinci jsem jel na soustředění a na další letím teď, takže sezona pro mě ještě neskončila a už pomalu začíná další. Pokud chce člověk zvládat zátěž, musí mít tělo v co nejlepší kondici. Dřív to nebylo tak podstatné, ale dnes je trend jiný. Spolupracuji s kondičním trenérem a myslím, že mě posouvá dopředu. Později se unavím a s rostoucí fyzičkou nabírám i psychickou pohodu.

Je tedy nyní střelba náročnější než dřív?
Sport jako takový náročnější není, ale zvedají se nároky na maximální výsledky. Je to víc vyhrocené, takže si sportovec nemůže dovolit v jakémkoli směru polevit.

Kam cestujete na soustředění?
Mekka střelby je Itálie, takže se snažíme jezdit tam. V zimních měsících je ale v Itálii chladno jako u nás, takže volíme raději Kypr, kde je střelba dost populární. Podmínky pro sportovce se zbraněmi tamní lidé vytvářejí perfektní a neházejí nám klacky pod nohy, což je příjemné.

V Česku se v zimě trénovat nedá?
Střílí se za každého počasí, zima a vítr tolik nevadí. Pokud se ale chcete pořádně připravit, je potřeba vyjet za teplem. Střelba je senzomotorický sport. Svaly musí reagovat přesně, jak je potřeba. Jakmile dá mozek impulz rukám a oku, chce to dokonalou souhru. Nemůžu dělat trhané pohyby kvůli tomu, že jsou třeba tři stupně pod nulou a já jsem zmrzlý.

JAROSLAV GALBA