Rodačka z Lužic se do koní zamilovala již v dětství. Prvního poníka dostala v sedmi letech. Teď vlastní tři koně, se kterými jezdí po Evropě a vítězí. Největšího úspěchu Anovčínová dosáhla na konci října v polském Lešně, kde si v soutěži Světového poháru s klisnou Rolys v kategorii Bronze Tour dojela pro první místo a na stupních vítězů si vychutnala českou hymnu. „Byl to krásný zážitek," vzpomíná na povedené vystoupení závodnice ze Slovácka.

Nadaná jezdkyně chvíli tancovala, v deseti letech ovšem propadla koním a od té doby nedělá nic jiného než závodí a trénuje. „V každé věkové kategorii jsem měla nějaké úspěchy," říká Anovčínová.

Sympatická blondýnka dostala od rodičů prvního poníka v sedmi letech. „Pak mi koupili většího a později i koně, na kterém jsem jezdila v hodonínských kasárnách," vrací se ke svým začátkům Anovčínová. Ta se později přesunula do Moravské Nové Vsi, kde s parkurovým skákáním začínala.

První úspěchy se dostavily téměř okamžitě. Dcera majitele stavební firmy nejprve vyhrála několik menších závodů, v letech 2010 až 2013 ovládla mistrovství Jihomoravské oblasti. „Věkem jsem sice ještě byla juniorka, ale od šestnácti let už jsem jezdila za mladé jezdce. V této kategorii jsem byla nejmladší," říká Anovčínová.

Pak sice vyměnila trenéra, ale skvělé výsledky přišly až pod vedením slovenského kouče Radovana Cibereho. Pod odborným dohledem jednoho z nejlepších slovenských parkurových jezdců se ve špičkovém areálu Equine Sport Center, který se nachází v olomoucké části Lazce, neustále zlepšovala. „Je to nejmodernější středisko v Českém republice a také první stáj, která u nás pořádá závod CSI tři hvězdy," připomíná Anovčínová, která po přesunu na Hanou, kam téměř každý den dojíždí, zvítězila v mistrovství Severomoravské oblasti.

Jezdkyně z Lužic se zúčastnila několika závodů Českého skokového poháru. Přednost ovšem čím dál častěji dostávají mezinárodní podniky. „U nás jsem závodila pouze v Olomouci," řekla Anovčínová.

V domácím prostředí se devatenáctileté závodnici příliš nedařilo. Náladu si šikovná sportovkyně zvedla v Šamoríně, kde po skvělém výkonu triumfovala. „Závody jsou podle kvality ohvězdovány. Já jsem jezdila v kategorii dvou až tří hvězdičkových. Byla jsem v nižších soutěžích, které jsou určeny mladým jezdcům," hlásí.

Kromě Slovenska se členka ESC Olomouc představila také ve Slovinsku, Rakousku a Polsku. „Příští rok se chystáme i do Španělska, kde budeme pět týdnů," informuje Anovčínová.

Nejvíce triumfů si připsala v sedle klisny Rolys. „Měla spoustu vítězství. Je to můj nejúspěšnější kůň, úžasná srdcařka, miláček," usmívá se Anovčínová.

Ještě před Rolys závodila s Casisem. „Byl asi mým nejlepším. Sice nebyl tak rychlý a nevyhrál tolikrát jako Rolys, ale s ním jsem skákala 140 a 145, což je na mladého jezdce hodně vysoko. S ním jsem v Českém skokovém poháru jezdila nejvyšší soutěže. Pak se bohužel zranil nohu a už ho nemám. Ukončil závodní kariéru," posteskla si mladé závodnice, která bude mít v nadcházející sezoně k dispozici další dva koně. „Jmenují se Chella a Auteuil. Hlavně do druhé jmenované vkládáme největší naděje, tak snad bude dobrá," věří Anovčínová.

Ta si nepořídila pouze nové miláčky, ale také trenérku. Časově zaneprázdněného Cibereho nahradila Jana Francová. „Zatím jsem s ní nebyla na žádných závodech, ale v zimě se budeme poctivě připravovat. Bývalý kouč na mě neměl tolik času, věřím, že s ženou to bude jiné," říká.

Studentka čtvrtého ročníku hodonínské stavební průmyslovky si nyní užívá volno. Po vánočních svátcích a dovolené se však Anovčínová znovu vrhne do práce. „Mám před sebou několik halových závodů. Chci jet do Rakouska a Polska. Hlavní sezona začne v květnu," uvedla šikovná dívka. Podle ní se ani nejvyšší domácí závody nedají srovnat s menšími závody v zahraničí. „Liší se hlavně ve velikostmi překážek, v Evropě jsou stavitelé přísnější," tvrdí Anovčínová.

Parkurovou velmocí je Německo. Jedničkou jezdeckého sportu pak Angličan Scott Brash. V Česku má šanci zúčastnit se jako první český jezdec v historii olympijských her Aleš Opatrný. „Toho opravdu moc uznávám," pravila Anovčínová. „Je to je borec, který jezdí ve stejném klubu jako moje nejlepší kamarádka Anička Kellnerová, tedy v Czech Equestrian Teamu," přidala.

Právě mezi jezdeckou elitu by se závodnice z Hodonínska brzy ráda dostala. Bez podpory rodiny však přesun nebude možný. „Parkurové skákání je finančně nesmírně nákladný sport. Musím poděkovat hlavně tatínkovi a svým bratrům, že mně podporují a platí mi to," řekla Anovčínová, které milovaný sport zabírá všechen volný čas. „Kůň není jako motorka. Ta vydrží stát v garáži i měsíc, kdežto zvířeti se musíte věnovat každý den," připomíná.

Letošní maturantka dává přípravě a závodům přednost dokonce i před školou. „Mám individuální studijní plán, jinak bych školu nestíhala. Naštěstí to i díky třídnímu učiteli Petru Ovečkovi zvládám skloubit," pronesla.

I když má Lucie Anovčínová k dispozici ošetřovatelku Nikolu Staňkovou, stráví ve stájích a při trénincích denně několik hodin. Přípravu na závody si zpestřuje i posilovnou a dalšími cviky. „Nejdůležitější je ale samotná jízda. Lidé, kteří nejezdí, jsou na koni za deset minut zadýchaní. Já vydržím v sedle i čtyři hodiny," říká.

Důležitá ovšem není pouze fyzická, ale i psychická příprava. „Závody jsou hodně o nervech. Rozhoduje především hlava," tvrdí.

Ve skokovém žebříčku byla Anovčínová mezi osmapadesáti přihlášenými mladým jezdci osmá. Podle devatenáctileté závodnice ovšem pořadí zase až tak neodpovídá realitě. „Do žebříčku se počítají výsledky ze všech závodů. Podle mě by měl být rozdíl v tom, zda někdo jede v Česku malý závod a čistě skáče výšku sto dvacet centimetrů, nebo když jedete v zahraničí a při výšce sto čtyřicet uděláte chybu," dodala.