Stolní tenistka Iveta Vacenovská se ze světového šampionátu v Japonsku vrátila jako hrdinka.

Nadsazené? Ani ne.

Český pingpong se díky ní dostal mezi nejlepších osm hráček po více než dvaceti letech. Proto hrdinka. „Přece jen jsem se dostala nejdál ze všech Evropanek,“ říká rodačka z Ratíškovic.

Pouť mistrovstvím světa jste zakončila ve čtvrtfinále. Jste spokojená?

Určitě. Dostat se mezi posledních osm, kde byli jen Asiatky a já, je pro mě velký úspěch. Po zápase jsem ale byla smutná. Šance na výhru totiž existovala. Nečekala jsem, že bych se mohla dobře chytit a mít proti Číňance šance. Škoda, že jsem nedokázala vyhrát.

Zápas skončil 1:4 na sety. Byla Číňanka Liou Š''-wen nakonec opravdu tak dobrá?

Šlo ji porazit. Všechny sety byly těsné. Prohrávala jsem 1:3, ale klidně to mohlo být 2:2. Na druhou stranu silná byla určitě. Přece jen je to světová dvanáctka. Všechny Číňanky jsou silné. Porazila i světovou čtverku, takže určitě měla hodně velké kvality.

V Linci máte za spoluhráčky také Číňanky. Radily jste se spolu, jak na Liou Š''-wen vyzrát?

Ano. Samozřejmě jsme se o tom bavily. Jedna s nimi občas trénuje, takže mi něco poradila. Ono ale za stolem to potom vypadá jinak, než u diskuze.

Česko jste dostala do čtvrtfinále mistrovství světa po dvaadvaceti letech. Opěvují vás fanoušci i odborná veřejnost. Jak to vnímáte?

Je to celkem humbuk. Po zápase mi všichni gratulovali. Byla jsem ráda, že jsem podala dobrý výkon. Myslím, že jsem se neměla za co stydět.

V osmifinále jste přehrála Renátu Štrbíkovou, která nastupuje za blízkou Břeclav. Poradíte jako hodonínská odchovankyně svému bývalému klubu před boji o extraligové zlato? Jiný celek ho totiž letos získá jen stěží.

Jsem zarputilý fanoušek Hodonína. Jestli budu radit, je celkem těžká otázka. Každopádně budu pro Hodonín, takže je to možné. (úsměv)

Vraťme se ještě k Japonsku. Stihla jste si aspoň projít město Jokohamu?

To byla jediná nevýhoda, že jsem postoupila tak daleko. Skončila jsem odpoledne a druhý den ráno už jsme jeli na letiště. Opravdu jsem nestihla vůbec nic. Dárky jsem koupila až na letišti v posledních chvíli.

Ani tradiční japonské sushi jste neochutnala?

Kdysi dávno. Teď ne. Není to zrovna moje oblíbené jídlo. K večeři jsme ho ale ani nedostávali. Někteří z toho byli i trochu zklamaní.

Prožíváte úspěšné období. Vítězství v Lize mistrů, čtvrtfinále světového šampionátu. Co bude následovat?

Konečně odpočinek. Je po sezoně. Jsou už jen asijské turnaje, na které my nejedeme. Budu se věnovat škole a koníčkům, které jinak nestíhám.

Pocházíte z Ratíškovic. Jak často se vracíte domů?

Když cestujeme někam s reprezentací, tak dorazím. Jinak přijedu asi dvakrát do měsíce. Žiji stabilně v Linci.

Uvítání bylo určitě srdečné.

Přijeli pro mě na letiště, kde bylo velké uvítání a radost.

ŘEKLI O IVETĚ VACENOVSKÉ

RICHARD BRHEL, předseda hodonínského stolnětenisové­ho klubu
Je to pecka. Samozřejmě je to obrovský úspěch. Zase u nás ten stolní tenis trochu pozvedla. Hrát ji učil můj otec, takže i pro něj je to zadostiučinění. Strašně to prožíval. V podstatě je to jeho třetí dítě. Vnímám to hlavně jako jeho radost, což mě těší. Zároveň je to plus i pro celý stolní tenis.

ALENA VACHOVCOVÁ, hodonínská dvojka
Jde o velký úspěch. Něco takového se podařilo po dlouhé době. Byla tam i Renáta Štrbíková, která se dostala mezi šestnáct nejlepších. I to byl úspěch. Padly na sebe. Škoda, že to tak vyšlo. I když na druhou stranu už tam byly jen Asiatky, takže by postup do čtvrtfinále byl hodně těžký.

JAROSLAV HÝBNER, trenér břeclavských stolních tenistek
Obrovský úspěch. V každém případě. Celého českého stolního tenisu. Dvě naše hráčky se potkaly v osmifinále. Mezi nimi je to takové, že jednou uspěje ta, podruhé ona. Tentokrát byla šťastnější mladší a možná i dravější. Samozřejmě jí to přejeme.

JIŘÍ UHLÍK, starosta Ratíškovic
Vnímáme to velice kladně. Jednak její tatínek je můj dlouholetý kamarád a i když začínala, byla ze strany obce i malá morální podpora. Tehdy, tuším, uspěla mezi evropskými juniorkami. Jsme na ni hrdí.