Při debatě o letošním konci sezony jen zklamaně klopí zrak.

Chtěla opět do finále.

Bojovat o čtvrtý titul v řadě.

Stolní tenistka Alena Vachovcová však tentokrát s Hodonínem vypadla už v semifinále. „Ještě jsem vyřazení úplně nestrávila. Nečekala jsem, že se to stane,“ přiznává šestatřicetiletá opora slováckého cel­ku.

Bez Shi Dan padla hlavní odpovědnost na ni. A ona dřela. Ostatně jako vždy. V rozhodujícím utkání s SK Frýdlant nad Ostravicí vydolovala tři body. Přesto to bylo málo.

„Čekala jsem, že se přidají mladší spoluhráčky. Bohužel odešla forma Hance Matelové. S tím jsem nepočítala,“ říká Vachovcová.

Ta letos společně s Matelovou a Ivanou Pelcmanovou odtáhla všechny zápasy. Tvrdí, že takhle byla česká extraliga alespoň zajímavější.

„S Číňankou by totiž sezona byla jednoznačná. Takhle jsme prohrály jeden zápas s Břeclaví, která se během ročníku posilnila,“ zdůvodňuje.

I bez Asiatky na soupisce táhla Hodonín za elitní příčkou v ženské nejvyšší soutěži. Úspěšně. Vydatnou měrou pomáhaly také mladší kolegyně. Tým šlapal.

Ale jen do prvního zápasu play off. Pak přišel útlum.

A konec.

„Tam by se nám Sindy (Shi Dan – pozn. red) hodila,“ připouští Alča, jak jí v klubu říkají.

S přibývajícími roky pomalu přemýšlí, co bude, až raketu a míček odloží. Pravděpodobně se stane trenérkou. Tou už je i teď. Vede stolnětenisové naděje, které hrají za hodonínské centrum mládeže.

„Cítím se tak půl na půl. Trénuji i hraji. Kdybychom ale měli Číňanku, už bych tolik zápasů neodehrála. Takhle jsme nastupovaly jen ve třech,“ míní Vachovcová, která by více volna přivítala s nadšením.

Prošla si už řadou zranění. A i letos ji zdraví potrápilo, když laborovala s pochroumaným kolenem. Předtím zase zápolila s bolestivou ploténkou.

„V mém věku už to asi lepší nebude,“ směje se. „Zkrátka nemůžu počítat, že budu celou sezonu úplně v pořádku.“

Když padne řeč na další roky ve vrcholovém sportu, pokrčí rameny a vzpomene Marii Hrachovou. Ta hraje i v sedmačtyřiceti letech.

„Už je ale znát, že se ztrácí postřeh. I kdyby se snažila trénovat jak chce, pomalu přestane stačit. To samé já. Pak začnu prohrávat s holkama, se kterýma se mi to nestávalo. A pochopím, že to dál nejde,“ vypráví bývalá reprezentantka, jež se zúčastnila olympijských her v Athenách. Start pod pěti kruhy je pro ni vrchol kariéry.

„Teď mám ale motivaci vrátit titul do Hodonína. Vyhrály jsme ho tři roky po sobě. Asi už to byla nuda. Ani diváci nechodili v takovém počtu. Do některých klubů se mají vrátit hráčky ze zahraničí. Podle mě bude příští sezona hodně zajímavá,“ dodává Vachovcová.

DEVĚT NEJ ALENY VACHOVCOVÉ

Největší radost: Syn Štěpán
Nejlepší kamarádka: Vacenovská a Štrbíková
Nejoblíbenější soupeřka: Renáta Štrbíková
Nejsilnější sportovní zážitek: OH Athény 2004
Největší zklamání: Momentálně vyřazení v play off
Nejoblíbenější jídlo: Těstoviny
Nejoblíbenější hudba: Nemám vyhraněný styl
Nejhezčí vzpomínka: OH Athény 2004
Nejvýraznější zážitek: Tři tituly s Hodonínem
ŘEKLI O VACHOVCOVÉ

Jaromír Kubina ml., trenér
Je ohromně spolehlivá a pracovitá. V duchu fair play se snaží udělat všechno, aby zvítězila. Pro hodonínský klub udělala hrozně moc. Vyhrané tituly byly z velké části její zásluhou. Moc zápasů totiž neprohrála. Spoluhráčky táhne i svým přístupem.

Jaroslav Hýbner, trenér
Super extraligová hráčka. Už řadu let je ve špičce zápasové úspěšnosti. V semifinále udělala dohromady pět bodů. Kdyby měl Hodonín ještě jednu Vachovcovou, jde dál. Jde o hráčku, která nedá nikdy svoji kůži zadarmo. Pohybuje se blízko stolu, soupeřkám dokáže vnutit svůj styl.