„Bylo to v pohodě, vždyť polovina týmu Poruby proti nám pravidelně nastupuje v první lize," připomíná Dolečková. „V interlize se pouze hraje více tvrdě. Jinak velké rozdíly nevidím," přidává.

Bývalá hráčka Zlína sice patří mezi obávané prvoligové kanonýrky, ale v Ostravě jí trenér Packa využíval spíše při obranné činnosti. Ke střele se slovenská černovláska dostala pouze jednou. Možná i proto panenky prohrály s Porubou o šest gólů. „Domácí hráčky byly ve druhém poločase rychlejší. Zápas rozhodla vysunutá obrana soupeře, který po našich zbytečných ztrátách proměnil několik trháků," uvedla Dolečková. Šířka kádru Sokola podle ní žádnou zásadní roli nehrála. „Trenér Poruby stejně točil sedm, osm hráček, více určitě ne," všimla si.

Dolečková dlouhodobě patří mezi nejlepší prvoligové střelkyně. Rodačka z Bánovcí nad Bebravou v loňském ročníku zaznamenala 149 branek, nikdo lepší ve druhé nejvyšší soutěži nebyl. Letos má našlápnuto k ještě vyššímu číslu. V patnácti duelech nasázela už 137 branek. Výkonů jednatřicetileté spojky si všimlo i vedení HC Veselí, které zkušenou kanonýrku před dvěma týdny oslovilo. „Házenou opravdu hraji pouze pro radost a z lásky ke sportu. Ale než definitivně ukončím kariéru, tak jsem si chtěla vyzkoušet ještě interligu. Nechci si ale nic dokazovat a neberu to ani nijak vážně," uvedla Dolečková.

Na prvním místě pro ni dál zůstávají Otrokovice. Přednost budou mít ve zbytku sezony zápasy Jiskry, ve volném čase však nastoupí i za Veselí.

Sympatická Slovenka začínala s házenou jako žákyně první třídy v Bánovcích nad Bebravou. Z mateřského klubu zamířila na sportovní gymnázium do Trenčína, odkud po dvou letech přestoupila do Partizánského, kde odmaturovala, a pak zamířila na vysokou školu do Zlína.

Na Valašsku se připravovala pod legendárním trenérem Zerzáněm. Kvůli studiu a cestování ovšem neměla na házenou tolik času, a tak kariéru raději přerušila. „Na brigády jsem pravidelně jezdila do Velké Británie. Později jsem navíc pracovala v zahraničním obchodě, takže nehrozilo, abych byla pětkrát týdně na tréninku," říká Dolečková, za svobodna Varhaníková.

Podobné povolání má však stále. „Pracuji pro německou firmu v zahraničním obchodě, který je spojený i s projektovým manažerstvím. Velmi často jsem v zahraničí a cestuji. Mám časově náročnější povolání," informuje Dolečková.

Ta se přesto k milovanému sportu v roce 2007 znovu vrátila. V nabitém interligovém kádru Zlína se ale neprosadila a odešla do sousedních Otrokovic, kde působí dodnes. „Je to tam super. Trénujeme pouze dvakrát týdně, s holkami tvoříme dobrou partu. Loni jsme první ligu vyhrály, ale kvůli penězům jsme musely postup odmítnout," připomíná.

Letos je Jiskra až devátá a myslí spíše na záchranu než na interligu. Za loňskou mimořádnou sezonu však budou házenkářky Otrokovic v pátek oceněny v anketě nejlepších sportovců města. „Já tam jdu za sebe i za tým," usmívá se Dolečková.

Kromě ní přišla do Veselí na hostování také šestadvacetiletá křídelnice Barbora Eliášová. Hráčka Jindřichova Hradce si však na premiéru v novém klubu musí ještě počkat, protože do Ostravy kvůli nemoci neodcestovala.

Vedení veselského klubu mělo zájem i o opory Hodonína, Lauru Kováčikovou a Simonu Višňovskou. Jednání se ale nezdařila, a tak slovenské hráčky dál zůstávají v druholigovém týmu. „Víme, že to jsou šikovné holky, které si zaslouží dostat šanci v nejvyšší ženské soutěži. Chtěli jsme jim dát ve zbytku sezony možnost ukázat se. Škoda, že to nevyšlo," řekl sekretář HC Veselí nad Moravou Vlastimil Procházka.