Před odvetnými finálovými utkáními bojuje veselské třiadvacetileté křídlo Tereza Chmelařová s časem na dvou frontách. Na první házenkářské bude v sobotu bojovat o prodloužení finálové série s Olomoucí, ve které byla před dvěma roky na hostování. Na druhé straně ji čeká další těžké vystoupení za čtrnáct dní – obhajoba diplomky a státnice.

Těsně před play off přišla výměna trenérů, jaký to mělo vliv na tým?

Myslím si, že to hodně pomohlo. I fanoušek to pocítí – jakou máme organizaci na hřišti, hrajeme jinou házenou a víc si věříme.

Nyní jdete na poslední trénink před třetím finále interligy. Jaké máte v odvetách šance?

Velké, i když je Olomouc silný soupeř. Jsou sehrané, mají výborné hráčky, které jsou i v reprezentaci. Určitě to bude těžké. Nám hodně pomohou fanoušci. Opravdu je hodně velký rozdíl jestli hrajeme doma nebo venku. Soupeřky ještě nedělají oslavy. Možná se trochu bojí, nebo to nechtějí zaříct. My určitě chceme vyhrát.

Z olomouckého hostování jste se před dvěma roky vrátila zpátky do Veselí. Jaké je to hrát proti svým bývalým kolegyním?

Na mě to tak nepůsobí, protože jsme vesměs kamarádky. Znám se i s Pražačkami, takže mi to tak nepřijde. Soupeř jak soupeř, prostě chci vyhrát. Ani nerozlišuji jestli je to finále, do každého zápasu musím jít do naplno.

Ani se nějak nehecujete před finále?

Opravdu ne. Holky teď mají určitě hodně práce ve zkouškovém, navíc chodí na tréninky a já jsem na tom stejně. Když si jdeme spolu někam sednout, tak se určitě nebavíme o házené.

Proč jste vlastně odešla na hostování do Olomouce?

Protože jsem si chtěla tímto způsobem ulehčit studium, abych nemusela dojíždět. Dojíždění čtyřikrát týdně je dost náročné, tak jsem to chtěla zkusit. Líbilo se mi tam, tak jsem ještě rok zůstala.

Poté přišel návrat zpátky do Veselí, jaký byl důvod?

Ani nevím. Měly jsme volnější školu, tak jsem se vrátila. U mne se házená odvíjí od školy, ne naopak.

Jak stíháte finálovou sérii a zároveň přípravu na státnice? Můžete se na trénincích odreagovat od učení?

Když jedu dvě hodiny z Olomouce do Veselí, pak jsem tady dvě hodiny na tréninku, poté jedu zase dvě hodiny zpátky, protože je zasekaná silnic. Přitom ještě musím řídit, a pak se mám učit. To je opravdu odreagování…(ús­měv). Domů dojedu v deset hodin. A nejlépe se mi učí právě večer kolem páté, šesté, tak je to výborné (smích)…Doporu­čuji…