Představte si jednopokojový byt na sídlišti ve Veselí nad Moravou, pár metrů od haly, kde hrají a trénují místní interligové házenkářky. Uprostřed pokoje leží na stole zapnutý notebook. Kousek dál je televize, u okna skříň, na které je pár květináčů a valnou část místnosti zabírá dvojlůžko. Na jeho okraji sedí jediná cizinka, která nastupuje v dresu házenkářek Veselí nad Moravou. Jmenuje se Angelina Viniatynská a garsonka v nevzhledném paneláku je pro ni už dva a půl roku novým domovem.

Třídenní test

Jak se vůbec dostane mladá házenkářka z třistatisícového města Cherson na jižní Ukrajině kousek od Černého moře do daleko menšího Veselí nad Moravou? Angelina v tom žádnou vědu nehledá. „Před lety hrávala ve Veselí moje spoluhráčka, která se vrátila domů. Já jsem to chtěla v zahraničí také vyzkoušet, tak kamarádka zavolala na klub a zeptala se, jestli nehledají házenkářku. Nakonec jsme se domluvili na třídenní zkoušce. Přijeli jsme spolu s mým manažerem a s ještě jednou hráčkou,“ připomíná Viniatynská svoji první cestu na moravské Slovácko.

Ukrajinské házenkářky si trenér vyzkoušel v modelovém zápase. Angelina byla ze zkoušky nervózní, ale nakonec se s vedením klubu domluvila na smlouvě a také na finančních podmínkách. „Nebylo to pro mě jednoduché. Bála jsem se a měla jsem strach. Trenér mě povzbuzoval a říkal, abych nebyla nervózní a předvedla to, co umím. Myslím, že jsem to zvládla, i když jsem cítila, že sto procent ze svého umění, jsem jim určitě neukázala. Náš manažer chtěl, abychom tady zůstaly obě dvě, asi chtěl za nás moc peněz, tak jsem smlouvu dostala jenom já,“ popisuje Ukrajinka svoje první kontakty s klubem.

Angelina měla smlouvu a mohla se těšit na svoje nové působiště, ale všechno zkomplikovalo vyřizování pracovního povolení, které trvalo bezmála půl roku. Nakonec přiletěla až v září, to už byla ale házenkářská sezóna v plném proudu. Přílet z ukrajinského Chersonu se také neobešel bez komplikací. „To byla hrůza,“ říká s odstupem času a dnes už s úsměvem líčí svoji krkolomnou cestu z Prahy do Veselí nad Moravou. „Přiletěla jsem na letiště a česky neuměla jediné slovo. Musela jsem se dostat do centra Prahy a odtud autobusem do Brna, kde mě čekal už zástupce klubu pan Procházka. S pomocí rukou a ukrajinsko – českého slovníčku se mně to nakonec podařilo.“

V té době hrály za Veselí další dvě Ukrajinky a jazyková bariéra tak byla částečně odbouraná. Angelína se necítila v cizí zemi osamocená a krajanky jí ze začátku pomáhaly s komunikací.

Na palubovce to ovšem zdaleka nebylo podle představ čtyřiadvacetileté házenkářky. „Pracovní povolení se vyřizovalo skoro půl roku a já jsem vynechala celou letní přípravu včetně soustředění. Nedařilo se mi, nebyla jsem sehraná s mužstvem,“ komentuje svoje začátky.

Bez opory

A bylo ještě hůř. Její krajanky z mužstva odešly a ona zůstala ve Veselí sama. Trvalo jí téměř rok, než se začala prosazovat a pomaličku se také zlepšovala v češtině. Postupně se to začalo obracet k lepšímu, když zhruba před rokem vedení klubu zaměstnalo ve firmě majitelky klubu jejího ukrajinského přítele. To byla pro Angelínu obrovská psychická vzpruha. Měla se o koho opřít, mohla konečně pořádně v rodném jazyce komunikovat a v neposlední řadě si měla komu postěžovat. Na začátku letošního roku ale znovu vypadla se sestavy. „Teď už je to zase dobré – cítím se ve výborné formě a myslím, že jsem pro mužstvo přínosem,“ říká žena, která se může pyšnit titulem mistra České republiky v dresu Veselí za uplynulou sezonu.

Kariéru Angeliny ve Veselí sleduje celá rodina, která žije v asi 1 500 kilometrů vzdáleném Chersonu. Ke sportu má ovšem rodina Viniatynská hodně daleko. „Mám dvě starší sestry a nikdo nesportuje, jsem taková černá ovce rodiny. Maminka pracuje jako uklízečka ve škole a otec dělá šoféra – jezdí taxíkem,“ přibližuje svoje nejbližší ukrajinská házenkářka, která začala se svým sportem v hlavním městě Ukrajiny v Kyjevě. „Jezdila jsem tam k babičce na prázdniny a chodila tam tři roky do základní školy. Přišel k nám do školy trenér a dělal nábor do házené. Řekla jsem si, že bych to mohla zkusit, ono to šlo a dokonce mě házená začala bavit. Hráli jsme soutěž a jezdili po městech v okolí Kyjeva. Když jsem se vrátila domů do Chersonu, tak jsem začala hrát za dorostenky a potom jsem přešla do žen. Hrály jsme první ligu a jezdily po celé Ukrajině, to už jsem měla profesionální smlouvu,“ přibližuje svoje začátky kariéry Angelína Viniatynská.

Ukrajinská házenkářka je v Česku nadmíru spokojená, chybí ji tady jediné – častější kontakt s rodinou. Obyčejně jezdí domů dvakrát ročně. Po skončení sezony a na Vánoce. Letos ovšem strávila vánoční svátky poprvé v Česku. „Byla krátká herní přestávka, cesta domů nám trvá přes 40 hodin, tak jsme s přítelem oslavili vánoce tady. Vždycky si připomenu domov, když hrajeme proti Michalovcům, které jsou jenom kousíček od ukrajinských hranic. To vždycky říkám holkám z mužstva, že tady na východě Slovenska už cítím vůni Ukrajiny,“ uzavírá svoje vyprávění Viniatynská, která má smlouvu ve Veselí do konce května příštího roku.

8 otázek pro Angelinu Viniatynskou

Co věděla o Česku než přijela?
Téměř nic, jenom to, že hlavní město je Praha.

Jsou Češi podle vás pohostinný národ?

Jsou tu příjemní lidé, nemám žádný problém. Možná trochu po sportovní stránce, že jsem nehrávala, tak, jak bych chtěla.

Co vás v Česku nejvíce zarazilo?

Nevím, možná ze začátku jazyková bariéra.

Jaká je vaše nejoblíbenější česká písnička?

To už vůbec nevím, já poslouchám všechno. Holky nejvíc pouštějí v šatně před zápasem Michala Davida, ten se mně líbí.

Na čem si nejvíc pochutnáte z české kuchyně?

Z českých jídel mám ráda bramborák.

Oblíbený televizní pořad?

Mám satelit nasměrovaný na východní programy, takže se dívám hlavně na ukrajinské pořady.

Nejoblíbenější české slovo?

Jedno z prvních, které jsem uměla, bylo „určitě“, tak je nejoblíbenější.

Nejoblíbenější místo v okolí Veselí nad Moravou?

Hodně se nám s přítelem líbí v aquaparku Delfín v Uherském Brodě, tam jezdíme poměrně často. Ráda chodím běhat i do veselského parku.
Vizitka: Angelina Viniatynská
Věk: 24 let
Národnost: Ukrajinská
V ČR: od 2007
Post: Pivotka
Profesionální kariéra: Cherson (2002 – 2007), Veselí nad Moravou (2007 – dosud)
Stav: Svobodná, přítel Sergej
Střelecké úspěchy v HC Britterm Veselí nad Moravou:
2007/08 – 27 branek.
2008/09 – 96 branek
2009/00 – 90 branek

STANISLAV DUFKA