Absolutního vítěze a profesionální kartu vyhrát nemohl, neboť kategorie, ve které soutěžil, tím ještě neoceňovala. Ani tak pětadvacetiletý závodník nemusí zoufat, letos je ještě dost zahraničních akcí, kde svoji kartu může vyhrát. „Vítězství jsem rád. Velmi mě motivovalo a chtěl bych zkusit závodit i v zahraničí. Teď ale pojedu s přítelkyní na dovolenou,“ plánuje Martin Jež se zlatou medailí na krku.

Martine, co to bylo za soutěž a kde jste startoval?
Byla to mezinárodní soutěž ve physique a kulturistice můžů, ale i v ženských kategoriích bikiny a bodyfitness pod názvem Dimond Cup Ostrava 2018.

Už z názvu Dimond Cup se ví, že šlo o prestižní soutěž, kde závodníci mohli získat profi karty…
Přesně tak. Škoda, že moje kategorie neměla tu možnost profi kartu obdržet.



Jak je to možné?
V Ostravě bylo moc kategorií a oceňovaly se ty hlavní, jako kulturistika a bikiny. Hlavní příčinou ale je, že tato skupina je v Česku nová, a proto se zatím absolutní vítěz nevyhlašuje.

Závodil jste pod novou kategorií Muscular physique mužů. To bylo záměrné?
Dalo by se říct že ano. Loni mi bylo řečeno, že na poměry v české kategorii physique mužů jsem moc velký, ale na kulturistiku zase moc malý a tato skupina že je pro mě jako dělaná.

Jaké byly vaše emoce, když vás vyhlásili za vítěze?
Nepopsatelné. Bylo to něco úžasného a jsem velmi rád, že se mi hned napoprvé na takovéto velké soutěži podařilo vyhrát. Ještě teď to vstřebávám.

Kdyby vám někdo řekl, že vyhrajete, věřil byste mu to?
Těžko říct. (smích) Byl to můj první velký start, na druhé straně jsem si věřil, protože každý krok jsme s trenérem řešili a on mi říkal, že to bude super.

Jak jste se na závody do Ostravy nominoval, a co k tomu bylo potřeba?
Minulý rok už jsem absolvoval čtyři závody v Česku. Byly to ale závody pouze pohárové. Teď jsem si řekl, že by to chtělo změnu, a tak jsem si našel Dimond Cup v Ostravě. Abych mohl na soutěži startovat, potřeboval jsem registrační průkaz i mezinárodní pas a další podmínkou bylo soutěžit pod nějakým fitness klubem. A ten mám v Lužicích.

S kým jste se připravoval a jak dlouho příprava trvala?
Mým trenérem je Antonín Hodan, za kterým už přes rok a půl jezdím do Prahy a také se pod ním připravuji. Příprava na soutěž byla náročná, ale z předešlých závodů už jsem věděl co a jak, takže se to dalo zvládnout. Fáze v objemu byla v pohodě, ale jakmile se přešlo do diety, už to bylo horší. Když budu přípravu počítat od diety, tak trvala celkem čtrnáct týdnů.

Jak jste přípravu kombinoval s prací? I to muselo být náročné…
Samozřejmě. Výhodou je, že mám sedavou práci, takže se to dalo zvládnout. V dietě to ale bylo těžké. Hlavně na soustředění se, protože čím blíže závody jsou, tím více je člověk unavený a téměř bez energie.

Řekněte, jak probíhal váš tréninkový den…
Vstával jsem brzy ráno, tak abych byl v sedm hodin ráno ve fitku a na deset hodin v práci. Tam jsem byl do pěti, někdy do šesti hodin a pak jsem jel znovu do posilovny. Z fitka rychle domů navařit a spát, abych byl připravený na další den. To byl můj každodenní rituál. (usmívá se)



Co další závody? Plánujete nějaké?
Rozhodně. Chtěl bych nějaké zkusit v zahraničí. Láká mě Anglie neboi Rakousko. Prostě něco, co není zas tak daleko od České republiky.

Zkusíte některé z nich ještě letos na podzim, nebo až na jaře?
Chtěl bych některý stihnout ještě letos. Zatím jsem ale nepřemýšlel, jaký by to měl být. To nechám na později. Teď bych chtěl jet s přítelkyní někam na dovolenou, trochu se zregenerovat a pak zase do toho cyklu skočit.