„Ve Veselí mi končila smlouva a domluvili jsme se, že už nebudeme pokračovat ve spolupráci. Důvodem bylo také to, že přichází Lenka Černá, a že mají dostatek brankářek. Pak mi zavolal pan Krejčíř a domluvili jsme se,“ říká o přestupu třicetiletá Dagmar Vyhlídalová.

Po Ostravě, Kunovicích a Zlínu, zažila nyní již olomoucká gólmanka úspěšné roky ve Veselí. Tam ji stáhly spoluhráčky Pavla Nevařilová s Marcelou Handlovou. A na Slovácku zažila úspěšné dvě a půl sezony s jedním zlatem a dvěma stříbry. „Vzpomínat budu jen v dobrém. Byly to pro mne pěkné zážitky a hrála jsem v kvalitním družstvu. Ve Veselí jsem měla hodně známých holek, se kterými jsem hrávala už dřív,“ upozorňuje pětinásobná česká mistryně.

Ta si na Veselí cení také spolupráci s kvalitními trenéry. „Velkým zážitkem pro mne bylo také to, že mne trénoval pan Lukačín, kterého jsem předtím neznala. A potom samozřejmě návrat pana Zerzáně, což byla pro mne také dobrá zkušenost. Bylo to moc pěkné,“ podotýká Vyhlídalová.

A nezapomíná ani na veselské fanoušky. „Určitě mi budou chybět. Ve Veselí se mi líbilo, i když jsem hrála za Zlín či za jiné družstva, tak se mi tam vždycky dobře chytalo a pomáhalo mi to, i když fandili proti nám. Když jsem chytala za Veselí tak to bylo ještě lepší. Budou mi hodně chybět. Doufám, když přijedu, tak mi to opět pomůže,“ chválí veselské příznivce nyní již gólmanka konkurenčí Olomouce.

Poslední sezona však nebyla pro ostravskou odchovankyni zrovna ideální. Cesta na přípravný zápas s Bratislovou totiž skončila autonehodou. Z havárie u Uherského Hradiště nakonec vyvázla s otřesem mozku a zlomeným nosem. „Díky tomu jsem na měsíc a půl vypadla ze hry, a bylo docela těžké se vrátit zpátky. Hlavně pan trenér Pompoš měl jiné představy a u něj jsem šanci nedostávala. Dá se říct, že příchod pana Zerzáně byl pro mne takovou záchranou. Ten nám dával šanci podle aktuální formy, což mi hrozně pomohlo,“ domnívá se Dagmar Vyhlídalová.

Se Zerzáněm dokráčela stosedmdesátosm centimetrů velká gólmanka překvapivě až do finále, z něhož vyšla vítězně Olomouc. A právě na Hanou míří Vyhlídalová nyní a prostředí ji není neznámé. „Je tam Kristýna Salčáková, se kterou jsem hrála ve Zlíně a s ostatníma holkama se už za ty roky známe z ligy. Ráda bych z Olomoucí získala pátý titul,“ směje se strážkyně olomouckého brankoviště.

Mistrovský kádr Dam se mírně změnil, odešly Černá s Vaškovou, ale zato se z Německa vrací Růžičková. „Síla družstva je velká. Absolvovala jsem první trénink a je vidět, že holky jsou mladé, dobře trénované, talentované a vyznávají rychlou házenou. Je to výborné družstvo,“ prohlašuje Dagmar Vyhlídalová.

Nová olomoucká brankářka má i zkušenosti z reprezentace, a také jí se nelíbí současný vývoj a neúspěchy. „Těžko to hodnotit. Ale je pro mne velkou záhadou, že tým vede trenér, kterého za dvanáct let mého působení soutěži ani neznám. Neviděla jsem jej trénovat žádné ženské družstvo. Myslím si, že by to měl dělat někdo, kdo má větší informovanost hráčkách. Pana Tkadlece jsem ještě dokonce neviděla na utkání WHILky,“ dovává bývalá reprezentační gólmanka.