První duel finálové série se hrál v úterý, přitom vy jste byla ještě v pondělí ráno v Tunisu, kde jste hrála o víkendu turnaj juniorské světové série. Jak proběhla cesta?

Bylo to docela dramatické. Na přestup ve Frankfurtu jsme měli hodinu, a to nás dvakrát kontrolovali. Nakonec jsme spoj dobíhali na poslední chvíli. Do Prahy jsme přiletěli kolem šesté, domů jsme se dostali asi o půl desáté.

V prvním utkání finálové série extraligy stolních tenistek vyhrála Břeclav nad Hodonínem 5:2.
Obhájce titulu v problémech. První finále Hodoňanky prohrály

Jak se vám na turnaji dařilo?

Byl to první turnaj snad po roce a půl, takže jsem žádná velká očekávání neměla. Spíš jsem byla zvědavá, kdo se kam za tu dobu výkonnostně posunul. Určitě jsem chtěla postoupit ze skupiny, což se mi taky podařilo. Ve vyřazovacích bojích jsem pak bohužel prohrála hned první zápas s Ruskou Malininovou. Trochu jsem si to vynahradila ve čtyřhře, v níž jsme s Chorvatkou Arapovičovou postoupily do semifinále. Hrajeme spolu už celkem dlouho, ale po takové pauze jsme si na sebe taky musely chvilku zvykat.

Turnaj v Tunisu vyšel přesně na vaše osmnáctiny. Měla jste čas je alespoň trochu oslavit?

Vyšlo to na sobotu, což byl první hrací den, takže na žádnou oslavu nebyl prostor. Jenom trenér a některé protihráčky mi popřály, to bylo fajn. Ani s rodinou ještě nemám nic naplánované, mám toho teď strašně moc. Hrajeme finále s Břeclaví, do toho mám teď také hodně učení do školy. Musím říct, že online výuka mi asi vyhovovala víc, teď to moc nestíhám.

Neprojevil se na vás náročný program a únava z cestování při prvním úterním finále?

Ať chcete, nebo ne, trošku se to na vás asi podepíše. Nechci se na to ale vymlouvat. Trenér se mě před zápasem ptal, jak na tom jsem, a já odpověděla, že se cítím dobře. Únava se spíš dostavila až další den, to už jsem to na sobě pociťovala víc.

V zápasech s ostřílenými reprezentantkami Adámkovou a Čechovou jste uhrála jediný set, ale řadu dalších jste měla slibně rozehraných. Rozhodly v koncovkách větší zkušenosti soupeřek?

Možné to je, že to bylo o zkušenostech. Je pravda, že jsem asi trochu zbytečně vymýšlela něco přebytečného.

Pavel Forman vybojoval bronz na mistrovství Evropy ve Španělsku.
Forman vybojoval evropský bronz. Pomohl mu trénink ve vlastním kyjovském fitness

Ve finále jste byla jasně nejmladší hráčkou, navíc se hrálo před televizními kamerami. Nebyla jste z toho nervózní?

Ani ne. Když jsem byla menší, tak jsem byla trochu nervák. To jsem dokázala odházet i celý zápas. S věkem jsem se zklidnila. Zásluhu na tom má určitě i moje spolupráce se sportovní psycholožkou Lucií Žmolíkovou. A kamery mi nevadí. Naopak mi vyhovuje, když vím, že se na můj zápas někdo dívá.

Před kamerou jste si ostatně už vyzkoušela i roli moderátorky. Jak k tomu vůbec došlo?

Oslovil mě Lukáš Fof, který pracuje pro Českou asociaci stolního tenisu. Ani nevím, proč si vybrali zrovna mě. Šlo o projekt s názvem Škola ping-pongu, který má zábavnou formou přiblížit stolní tenis veřejnosti. Jeden díl má vždy tak tři minuty, seriál odvysílala Ping-Pong TV i televizní stanice Arena Sport, k vidění je i na Youtube. Před kamerou jsem ze začátku byla maličko nervózní, první klapka byla těžká. Ale pak to ze mě spadlo.

Už ve čtvrtek je na programu finálová odveta v Hodoníně. Věříte, že břeclavskému týmu oplatíte úterní prohru a vynutíte si rozhodující třetí utkání?

První finálový zápas nám nevyšel. Holky z Břeclavi zahrály dobře a využily výhodu domácího prostředí. My teď uděláme všechno pro to, abychom jim to doma vrátily. Ještě nevím, jestli znovu nastoupím, to nechám na trenérovi. Každopádně ale věřím, že vyhrajeme.