Když začátkem loňského roku vyhrál anketu o nejlepšího sportovce okresu Hodonín za rok 2018, asi to bylo pro mnohé překvapení. Srovnávání borců z různých sportů je vždy ošidné, ale jedno je jisté: mezi hokejbalisty patří Matěj Fraňo k elitě. Doma už to dokázal, nyní se chce prosadit v zahraničí. „Chtěj jsem zkusit něco jiného a když přišla loni nabídka ze Švýcarska, tak jsem neváhal. Začátky byly těžké, hlavně kvůli jazyku, protože na škole jsem se učil jen angličtinu a s němčinou jsem hodně bojoval. Naštěstí mi hodně pomohl spoluhráč Michal Petrjánoš, který ve Švýcarsku žije už sedmým rokem,“ vyzdvihuje pomoc kamaráda kyjovský rodák.

S týmem Phoenix Hägendorf hrál letos třetí nejvyšší soutěž, v níž nastřílel 45 gólů ve 14 zápasech. A se spoluhráči poznal jen jednou hořkost porážky. „Abych pravdu řekl, tak jsem myslel, že kvalita soutěže bude trochu vyšší. Jsou tady hodně běhaví kluci, ale ne tak šikovní. Příští sezonu bych ale měl hrát v nejvyšší soutěži, kde už to bude něco jiného. Jsem domluvený s týmem Bulldozers Kernenried,“ prozrazuje Matěj Fraňo, který se ve Švýcarsku zabydlel a tráví tam i období po předčasně ukončené sezoně. „Ze Švýcarska jsem nadšený, je to krásná země. A lidé jsou tu přátelští a zároveň hodně spolehliví. Omezení kvůli koronaviru tu nejsou zase tak velká, myslím, že v Česku se to víc hrotí. Většina obchodů je pořád otevřená, nikoho s rouškou jsem snad neviděl. Jen nemůžeme společně trénovat. Mám výhodu, že bydlím kousek od hor, kde jsou pěkné výběhy v přírodě. Ale hokejka mi chybí,“ přiznává.

Hokejbalem se ani špičkoví hráči neuživí, takže si musel najít i nějaké zaměstnání. „Pomohl mi klub, který mi domluvil práci ve skladu. Hokejbal je poloprofesionální sport, výdělky v něm nejsou takové jako třeba v hokeji. Ten jsem chtěl jako kluk vždycky hrát, obdivoval jsem Jágra nebo Gretzkyho. Jenže jsem v šesti letech začal v Kyjově s hokejbalem, protože ho trénoval můj strýc. Měli jsme bezva partu, tak jsem u toho zůstal. Později jsem to zkoušel i s hokejem, ale bruslařsky jsem nestačil klukům, kteří měli několik let náskok,“ vzpomíná dvacetiletý talent českého hokejbalu.

Doma nabíral zkušenosti v extraligových Sudoměřicích a také v různých reprezentačních výběrech. „Loni jsem poprvé startoval na seniorském světovém šampionátu v Košicích, kde nám těsně unikla medaile a skončili jsme čtvrtí. Největším zážitkem pro mě zůstává předloňské mistrovství světa juniorů v Kanadě, kde jsme ve finále porazili domácí mužstvo. Ještě teď, když si ten zápas doma pustím, tak z toho mám husí kůži. Snad ještě něco podobného zažiju,“ doufá Matěj Fraňo.