Ale při prvním tréninku zatím „sandtami“, jak lidé kolem karate okamžitě nazvou písečnou odvozeninu od klasického tatami, pálí v horkém dopoledni do chodidel. „Neklouže jako normální tatami, ale je to hrozně horké, jako na plotně,“ říká o pauze mezi jednotlivými tréninkovými sestavami karatistka Veronika Mišková, rodačka z Petrova u Hodonína.

Věnuje se disciplíně kata, která je nekontaktní formou karate. Musí předvést předem zvolenou sestavu úderů, kopů, postojů, přesunů. „Na seznamu je asi sto kata a je přesně dané, co je v které z nich. Rozhodčí hodnotí techniku a atletické dovednosti, tam patří síla, tvrdost, stabilita, shoda se stylem,“ popisuje.

Jenže na písku je oproti klasickému tatami mnohé jinak. „Je to horší na balanc nebo odrazy, protože z pevné podložky je to jiné, než když se člověku zaboří noha. Bude to zajímavé,“ povídá Mišková, která v brněnském klubu Budo Kan učí kolem čtyř desítek dětí.

Až když s trenérem Martinem Čulenem přišla v Dauhá na pláž Katara, na vlastní oči viděla, že ji opravdu čeká soutěž na písku, která začíná v sobotu. „Tušili jsme to týden nebo dva, protože Španělé zveřejnili jako první, že trénují na písku. Pak se přidávali ostatní. Tak jsme odtušili, že se závodí na písku, ale pořád to nebylo stoprocentní,“ sděluje.

Přitom šestadvacetiletá Mišková, která ve volném čase ráda chodí do hor, se připravovala v létě v Japonsku. „A tam hodně koukají na techniku, dlouhé přesuny a nižší těžiště při nich. Co jsem celé léto trénovala, teď musím pozměnit,“ informuje.

Na soutěži v olympijském duchu se představila na Evropských hrách v Baku 2015 i Minsku 2019. „Plážové hry jsou s nimi srovnatelné, ale na písku nikdo neví, co od toho čekat. Děláme si srandu, že to bude švanda, když se nám přilepí písek na nohu a kopneme ho nechtěně do obličeje rozhodčím,“ směje se.