„Výsledek mě určitě nenadchl. Teď vím, že závodník z jižní Moravy to má na akcích pořádaných v Praze hodně těžké. Bohužel ani dobrá forma nemusí někdy stačit," říká v rozhovoru pro týdeník Slovácko šestatřicetiletý Růžička.

Sezonu jste přitom začal skvěle, když jste ve Zbýšově u Brna vyhrál v konkurenci devíti závodníků svoji váhovou kategorii a obhájil titul mistra Moravy a Slezska z předchozího roku…

Ten závod mi vyšel. Měl jsem ještě lepší formu než minulý rok. Důkazem toho je, že při závěrečném souboji o absolutního vítěze celého mistrovství jsem skončil o jeden hlas rozhodčího těsně druhý. Z vítězství se v poměru 3:2 radoval vítěz kategorie do 82,5 kilogramů Huf, který se o šest dní později stal i absolutním vítězem celého mistrovství republiky.

Takže vše vypadalo víc než dobře. Co se stalo v Praze, kde jste skončil až třetí?

Za týden na mistrovství republiky bylo bohužel všechno jinak. Čekal mě tam menší šok, když jsem byl vyhlášen ve své kategorii až třetí. Bohužel překvapený jsem nebyl pouze já, ale i diváci a komentátor.

Verdikt sudích vás musel hodně štvát, když jste přípravě na letošní sezonu věnoval všechen svůj volný čas. Nebo se pletu?

Přípravu na letošní závody jsem začal s hmotností jednadevadesáti kilogramů. Dieta trvala patnáct týdnů, přičemž se při každodenních trénincích, prakticky bez vynechání, spolu s přísnou dietou dostala soutěžní hmotnost opět pod pětasedmdesát kilo. Takže jsem shazoval celkem sedmnáct kilo hmoty.

Dostat se do této hmotnostní kategorie musí být ale velmi složité…

Je to pro mě vždy tak tak, ale opět to vyšlo (úsměv). Jinak příprava probíhala velmi dobře, včetně zlepšení některých osobních silových výkonů v tréninku. I dieta se zvládala v rámci možností, veselé období to ale opravdu není.

Před závody je nejdůležitější poslední týden. Byly pro vás poslední dny před šampionátem hodně náročné?

Je to opravdu složité období. Většinou již od pondělí nesmím přijímat v žádné podobě sůl a koření, to samé platí pro sacharidy v jakékoli podobě. Naopak se od pondělí do středy pije velké množství vody. Někdy to vyjde i k deseti litrům za den. To všechno proto, aby se tělo zbavilo soli a tím zadržované vody v těle. Od čtvrtka odpoledne do konce závodů, tedy do soboty večer, ale dochází k zastavení jakéhokoli příjmu tekutin.

Co vím, to však zdaleka není všechno …

Den před závody je nutná depilace těla a první nátěr speciální, a nutno dodat velmi drahé, soutěžní barvy. Závody se skládají ze tří částí, a to opakované porovnávání v semifinále v sedmi povinných a tedy stejných pózách pro všechny. Do finále postoupí šest nejlepších, kteří předvádějí svoji volnou sestavu na hudbu a následuje další finálové porovnávání, které se opakuje, dokud se nerozhodnou výsledky. Pro neznalého člověka to možná nevypadá nějak náročně, jenže po čtyřech měsících diety a po osmačtyřiceti hodinách bez doušku vody, je opakované, a na celý den roztažené pózování, totálně vyčerpávající. Když pak člověk ze závodů večer odjíždí, snědl by s chutí cokoli, co je trochu slané, sladké a tučné (smích).

Kdo vám pomáhal s přípravou?

Za dva roky jsem absolvoval šest závodů a náklady na ně byly za tu dobu již více než sto tisíc korun. Proto bych chtěl moc poděkovat lidem, kteří mi s přípravou na sezonu nějakým způsobem pomohli. Byli to pánové Laga, Martinásek, Cichý, Čech, Strmiska a Letocha. Zapomenout nesmím ani na město Kyjov.

Jaké závody vás letos ještě čekají?

Zatím nevím. Musím si všechno rozmyslet. Teď musím hlavně vstřebat čtyřměsíční dietu a výsledek z pražského šampionátu, se kterým určitě nejsem spokojen. Na druhé straně vždycky jsou důležitější věci v životě, než jen sportovní závody. Hlavní je zdraví rodiny a blízkých.