Příští týden hodonínského rodáka v Pekingu čeká další mistrovství světa. „Od Moskvy si často říkám, že všechno je až moc v klidu," dodává.

Může se to obhájci titulu hodit?

Že jsem obhájce, to mi připomínají jen novináři. Pro mě to nehraje žádnou roli. V závodě mi to nepomůže ani neublíží, pokaždé se začíná od nuly. Letos je mužský oštěp mnohem otevřenější než dřív, takže nás čeká zajímavý závod, věřte mi.

Jste rád za dlouhý rozběh, který je v pekingském Ptačím hnízdě?

Jasně, nemám se na co vymlouvat. Akorát si to musím správně nastavit v hlavě, protože posledních pár závodů jsem měl kratší rozběhy. Na dlouhém můžu víc využít svůj potenciál, i když je tam zároveň nebezpečí, že to můžu rozběhnout moc rychle a na konci nemusím technicky zvládnout odhod. Musím to dobře vybalancovat.

Koho považujete za největšího soupeře?

Tera Pitkämäkiho. I když letos nemá hozeno nejdál, bude dobře připravený. Podle mě je nejlepší oštěpař sezony. Uvidíme, jak dokážou prodat formu Yego s Walcottem, kteří se už dostali přes devadesát metrů. A pozor na Kubu Vadlejcha, i on může mít dobrý výsledek.

A co vy, lídr Diamantové ligy?

No ano, hážu stabilně a dává mi to klid do závodů. Třeba v kvalifikaci vím, že mi na postup stačí ne úplně povedený hod. Nebo když se mám zachraňovat druhým třetím hodem, což je velká psychická výhoda.

I vy letos máte druhý nejdelší hod kariéry. Překvapilo vás, že se letos hází tak daleko?

Překvapilo mě, že padla devadesátimetrová hranice, dřív to byl výjimečný výkon. Přihlásila se nová generace. Mám pocit, že z mladých budou kvalitní závodníci. Máme před sebou úrodná oštěpařská léta.

Co s vámi dělá hladová konkurence?

Konkurence pomáhá i v ekonomice nebo kdekoliv jinde. Posouvá vás dopředu, nemůžete a ani nesmíte usnout. Cítíte tlak z okolí, který vám přikazuje: Abys vyhrál, musíš hodit daleko! To samozřejmě nahrává dlouhým hodům, viz červnová Diamantová liga v Birminghamu, kde jsem dal přes 88 metrů a pak to Yego napálil na 91,39. Takhle se vzájemně postrkujeme.

Zpátky k mistrovství světa. Myslel jste na něj celý rok?

Když máte před sebou takovou akci, je dobré na ni myslet, trochu vás to mobilizuje. Ale nesmíte to přehnat, třeba abyste z toho nemohli spát nebo tak. Je potřeba soustředění využít ve svůj prospěch a nachystat si tělo fyzicky i psychicky.

Jak se tělo chystá psychicky?

Celé je to o mozku, který ovlivňuje úplně všechno, i fyzično. Proto vám může pomoct i rozumná dávka nervozity, která s blížícím se závodem stoupá a když máte štěstí, všechno se vám v pravou chvíli sejde. Kdybyste mi teď řekl, že mám za chvíli házet na mistrovství světa, nezvládnu to. Musíte k tomu postupně dojít, je to složitý proces.

Rád o věcech přemýšlíte, viďte?

Je to spojené s mojí vírou v Boha, dal jsem mu svůj život. Ví, co je pro mě nejlepší.

Teď vás odměňuje, v posledních třech letech jste na velkých akcích získal tři medaile.

Třeba to není odměna, ale výchova. Když vyhraju, nemusí to automaticky znamenat, že je to za odměnu. Může to být i pro to, abych si něco uvědomil.

Pomáhá vám víra i při závodech?

Tam to neřeším. Prostě jdu na plac a snažím se předvést všechno, co je ve mně. Že se sprinteři těsně před startem křižují? To je jejich věc, já to nedělám.

Mimochodem, co si vybavíte z olympiády v Pekingu 2008?

Byl to můj první velký závod a poprvé jsem přehodil osmdesát metrů. Hned při premiéře jsem prošel přes kvalifikaci, ale ve finále jsem se vytrápil. Přesto vzpomínám rád.

Na větším stadionu jste ještě nezávodil. Povězte, co s vámi dělá devadesátitisícový kotel?

Velký hukot moc nemusím, hůř se pak soustředím sám na sebe. Ptačí hnízdo? Když tam vstoupíte, ohromí vás to. Snad to nebude jako na olympiádě v Londýně, když při našem finále běžel Mo Farah pro zlato. Tenkrát si to vášniví britští fanoušci hodně užívali a já s tím měl trochu problém.

V Číně si snad žádný domácí vytrvalec pro titul nepoběží.

To nikdy nevíte, Čína je země neomezených možností.

Bobovou kariéru nechystá

Jaká je ještě Čína podle vás?

Kdykoliv jsem tam byl, všechno bylo precizně připravené. Asi se dalo čekat, že Peking získá i zimní olympiá-du, což je pro sportovce dobře.

Nechystáte třeba bobovou kariéru, až přestanete házet oštěpem?

Kdepak, s mým kolenem by to nešlo.

Takže si musíte Peking užít teď při mistrovství světa.

Přesně o tom to je, hlavně žádné trápení. Zase si to musím dobře nastavit v hlavě. Osud atletů záleží na jediném závodě v roce. Když ho zvládnete, je to úspěšná sezona, i když třeba předtím tápete. A naopak. Je to loterie.

Změnily vás čtyři roky v absolutní špičce? Jste odolnější?

Ano, zkušenosti jsou důležité. Když vyhrajete, jste v příštím závodě klidnější. Já už mám splněno, nemusím nikomu nic dokazovat. Mladí kluci můžou být přemotivovaní nebo zbytečně blbnout, což se může stát i mně.

Jste poměrně slavný. Jak se vám s tím žije?

Někdy potěší, třeba když si děti přijdou pro podpis. Popularitu beru jako součást svojí práce, ale kvůli tomu ji nedělám. Ani nemám pocit, že jsem slavný, spíš známý. Není to nic, co by se v České republice nedalo přežít.

Přežil byste na mistrovství světa umístění pod stupni vítězů?

Když předvedu to, co jsem v danou chvíli mohl, a přesto to nevyjde, budu to snášet líp, než když se mi závod totálně nepovede. Vždycky si potřebuju být jistý, že jsem už nemohl hodit dál. Chtěl bych se poprat o medaili, ale až 26. srpna uvidíme, na kterou to v reálu bude.

MARTIN MLS