U kulatého stolu se sešli Michaela Duffková, spisovatelka a vedoucí soukromého centra na léčbu závislostí Alkos spolu s Josefem Šedivým, psychoterapeutem a vedoucím drogového informačního centra Sananim a také Jindřich Vobořil, národní protidrogový koordinátor.
Právě ten by rozhodně vítězství konzumace alkoholu nezlehčoval a varuje před tím, aby lidé pili takzvaně pro radost: „Slýchávám rady, abychom pili jen tehdy, když máme dobrou náladu a nikoliv, jak se říká, na žal. Ale ani to není správná cesta, známe relapsy v době, kdy byli lidé na vrcholu, zažívali úspěchy, ale spadli do závislosti.“
Josef Šedivý připojil obavu z ritualizace pití alkoholu, kterou často nevědomky pěstujeme už od dětského věku: „Jasným příkladem jsou takzvané rychlé špunty. Dětem dáváme příklad, že se žádná oslava neobejde bez bouchání zátek a končí to opíjením.“
Jindřichu Vobořilovi však ještě více vadí jiné údaje: „V České republice totiž neuvěřitelných 95 procent dětí zkusí alkohol už před patnáctým rokem, a to nejčastěji z rukou rodičů. To je ve světě opravdový extrém a je z toho znát, že nám chybí edukace,“ poukazuje koordinátor.
Pijeme pro radost, nebo spíš na žal?
Vítězství alkoholu v naší společnosti nikoho nepřekvapilo. Proč jej máme v takové oblibě?
„Těch důvodů je samozřejmě více, navíc je to velmi individuální. Důležité je, že alkohol je anxiolytikum – snižuje úzkost a depresi, i když jen do určité míry. Padá nervozita, zábrany, člověk se otevírá, je veselejší, cítí se dobře. Ale to platí jen tehdy, když toho vypije poměrně málo. Pokud už jde o takzvaný tah, kdy lidi pijí, dokud nepadnou, tak to je jiná kategorie. Lidé často říkají, že pijí pro radost. Také přepíjejí žal. Ale mnoho lidí podle mě pije proto, aby překonali depresi a úzkost. I když třeba Moraváci tvrdí, že nemají žádné problémy a hlavně víno pijí rádi jen tak, z chuti. Ale i chuť je individuální, protože třeba takový fernet lidem, kteří často nepijí, vůbec nechutná, je pro ně hořký a říkají mu lak na rakve. Oproti tomu pijáci tvrdí, že jim chutná úplně jinak, oblíbili si jeho chuť,“ vysvětlil český fenomén klinický psycholog Karel Humhal.
Zahálka není věcí špatného rozvržení času
O prokrastinaci Wikipedie říká: „Je to výrazná a chronická tendence odkládat plnění (většinou administrativních či psychicky náročných) povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu. Může představovat rizikový fenomén pro duševní zdraví. Psychologové často popisují takové chování jako mechanismus pomáhající jedinci vyrovnat se s úzkostí spojenou s výkonem dané činnosti.“
Odborníci přitom přišli na důležitý poznatek. Měli totiž původně za to, že vše způsobuje lidská neschopnost správně si rozvrhnout čas. Postupem času ale došli k tomu, že takový předpoklad je nesprávný.
Třeba Tim Pychyl z kanadské Carletonské univerzity a jeho spolupracovnice Fuschia Siroisová z britské Sheffieldské univerzity uvádějí, že výrazná a chronická tendence odkládat plnění povinností a úkolů, zejména těch nepříjemných, na pozdější dobu, souvisí se zvládáním emocí, nikoli času.
Jaká je tedy podle odborníků pomoc? Prý je jednoduchá.
„Kdykoli vás čeká nějaký úkol, do kterého se vám příliš nechce, soustřeďte se na to, jak začít. Udělejte první krok. Zkušenosti ukazují, že jakmile člověk začne, obvykle už pokračuje dál,“ vyplynulo z výzkumu Fuschie Siroisové.
Hosté debaty Deníku považují prokrastinaci i příliš časté využívání digitálního prostředí za problém zejména u dětí a mládeže.
„Klíčový je přístup rodičů. Nejen, že dítěti řeknou Nehraj si na mobilu! Ale musí jim nabídnout aktivní program,“ je přesvědčena Michaela Duffková.
S tím souhlasí i Josef Šedivý: „Bavme se s dětmi o tom, že jsou na technologiích dlouho, udělejme z toho téma. Ale problém není samotný mobil, spíš způsob, jak s ním zacházíme. A pokud já sám budu na displej zírat dvě hodiny, asi nemůžu dětem nic podobného zakazovat,“ vyjádřil se psychoterapeut ze Sananimu.
Umíráme kvůli dehtu
„Nikotin jako takový prakticky není nebezpečný, i když na něm vzniká závislost. Platí, že lidé kouří kvůli nikotinu, ale umírají kvůli dehtu z cigaretového kouře. Ze způsobů užívání nikotinu je zcela určitě nejnebezpečnější kouření, tedy vdechování spalovaného tabáku, které je příčinou rakoviny, srdečně-cévních nebo plicních onemocnění. Jiné způsoby užívání nikotinu, kdy je vdechována směs, která nevzniká hořením, nebo kdy je nikotin užíván perorálně s pomocí žvýkacího tabáku, sáčků, pastilek, žvýkaček a podobně jsou mnohem méně škodlivé. Tyto alternativy také pomáhají lidem přestat kouřit,“ vysvětlil v našem seriálu vědecký poradce Národního drogového koordinátora Viktor Mravčík, který je zároveň ředitelem pro výzkum a inovace ve Společnosti Podané ruce a odborným ředitelem think-tanku Racionální politiky závislostí.
Moderní kouření má proto paradoxní podobu: už to není kouření, i když se mu tak stále většinou říká. Nejrozšířenějšími novinkami jsou dnes zahřívaný tabák, elektronické cigarety a nikotinové sáčky. Všechny tyto alternativy podle výrobců produkují méně škodlivin než cigarety, v případě nikotinových sáčků pak úplně odpadá inhalace do plic.
„O tom ale ještě nemáme dostatek informací, nejsem si proto jistý tím, že tyto alternativy jsou zdravější. I u nás v ambulanci se objevují klienti, kteří s pomocí těch pytlíčků do sebe dostanou obrovské dávky nikotinu a já jsem některým ani nevěřil, že neužívají pervitin, protože jejich projevy byly shodné,“ vyjádřil se Josef Šedivý.
Jeho slova ale rozptýlil národní koordinátor Vobořil: „Já jsem naopak velký podporovatel alternativ, protože již máme za pár let nasbíráno dost informací a vidíme, jak významně poklesly zdravotní důsledky, když lidé přejdou na alternativní užívání nikotinu. Je to ale také otázka způsobu užívání. Nikotin totiž funguje podobně jako kofein nebo taurin a existuje část populace, která bude vždy náchylná k nadužívání. Nic to nemění na tom, že zabiják číslo jedna jsou klasické cigarety,“ je přesvědčen Jindřich Vobořil.
Přejídání je pak další z neřestí, které redakce čtenářům předložila k posouzení. Přiznalo se k němu 15 % respondentů.
Digitální svět pohlcuje 10 % čtenářů a noční život, škodlivé slunění a egoismus je neřestí shodných dvou procent hlasujících.
Kulatý stůl, kde odborníci debatují nad výsledky projektu Naše neřesti, můžete zhlédnout ve videu:
Jak jste hlasovali anebo co jsou vaše neřesti?
- Požívání alkoholu 30%
- Prokrastinace 21%
- Užívání nikotinu 18%
- Přejídání 15%
- Škodlivé slunění 2%
- Noční život 2%
- Digitální svět 10%
- Egoismus 2%
