Zdroj: REGIOČeši a Slováci mohou spolupracovat na přeshraničních projektech, na něž jim EU přispívá penězi skrze program Interreg či Fond malých projektů. Je o takové projekty zájem?

Zájem je pořád značný. Žadatelé jsou nadšeni a připraveni vytáhnout své projekty ze šuplíku, kde je schraňují a čekají na první dotační výzvu. V prvních výzvách bývá největší počet projektů, jsou to zároveň projekty velice dobře připravené a smysluplné. V dalších výzvách se ale už začínají nápady opakovat a často upadá i jejich kvalita.

Můžete porovnat zájem Čechů a Slováků? Je například některá strana v žádostech o projekty aktivnější?

V dosavadních výzvách v rámci Fondu malých projektů to bylo víceméně podobné. Pokud bych se ale zaměřila na velký program Interreg, tak v něm převažuje zájem slovenských žadatelů.

Jaký je rozdíl mezi Fondem malých projektů a programem Interreg?

Fond malých projektů slouží jako jakási startovací plošina pro další velké projekty, kdy si žadatelé mohou svým způsobem otestovat partnerství a zjistit, zda jim to může fungovat, jestli se mohou na sebe spolehnout a zda skutečně mají společnou myšlenku, kterou pak mohou v rámci velkého projektu rozvést.

Druhý rozdíl spočívá ve finanční náročnosti projektů. V Interregu je dána minimální hodnota projektu, která v minulém období vycházela na 50 tisíc eur.

A jak je to s počtem projektů a dostupnými financemi? Máte dostatek prostředků na pokrytí všech potřeb žadatelů?

V programovacím období 2014 až 2020 jsme ve Fondu malých projektů měli ze strany žadatelů vždy převis, to znamená, že předložených projektů bylo více, než byla alokace na danou výzvu. Projekty jsou ale následně hodnoceny a jen část z nich byla kvalitní v takové míře, aby mohly podporu získat. K dispozici tak zůstávají nevyužité prostředky, které se přesouvají z uplynulých výzev do nových.

V období pandemie covidu‑19 nám prostředky zbývaly, z toho důvodu jsme tedy museli oproti původnímu harmonogramu dělat výzvy navíc. Některé projekty ovšem vlivem nárůstu cen od realizace ustoupily, a tak část finančních prostředků nebyla vůbec vyčerpána.

Co se týče velkého programu Interreg, zde je vždy větší zájem, než je daná alokace, a podpořena tak může být jen zhruba čtvrtina až třetina předložených projektů.

Jakým způsobem s přeshraničními vazbami zamíchala pandemie?

I během pandemie, kdy bylo omezeno cestování, bylo například nutné zajistit podpisy našich partnerů v zahraničí. Přeshraniční partneři, kupříkladu starostové, se tedy museli setkat na hranici a to znamenalo jít s policisty k závoře, tam dokumenty podepsat a poté jít zase zpět.

Spolupráce bez osobních kontaktů byla v té době opravdu těžká, proto řada partnerů odstoupila, případně se realizovala pouze videosetkání. Na druhou stranu se vpřed posunula digitalizace.

Když se podíváme na konkrétní projekty, můžete jmenovat něco výjimečného, projekty, na které může být Region Bílé Karpaty opravdu hrdý?

Samozřejmě že máme několik pěkných a úspěšných projektů. Podpořili jsme například projekt Hvězdárny Valašské Meziříčí, kdy se ve stratosféře podařilo navzájem vyfotit balony nebo pořídit fotografie zeměkoule.

Krásné projekty jsme měli i z mateřských škol. Učitelky byly nadšené, protože mohly s dětmi vyjet na Slovensko a slovenské děti zase přijely za nimi do Česka. Společně si tak užily množství naučných výletů. Pedagožky se mohly vzdělávat, čerpat nové zkušenosti a také inspiraci.

V rámci zachování přírodního kulturního bohatství jsme také podpořili projekt sušírny v Zděchově, kde si děti i dospělí návštěvníci mohou vyzkoušet, jak se za starých dob sušilo ovoce.

Podpořených projektů jsou téměř dvě stovky na české a dvě stovky na slovenské straně, máme tedy být na co pyšní. To, jaké věci dokážou někteří lidé vymyslet, je opravdu úžasné.

Nyní vstupujeme do nového programovacího období 2021 až 2027. V čem se liší od toho předešlého?

Usilovali jsme o změnu některých věcí, což se také v novém období projeví. Jedná se zejména o maximální výši příspěvků z Evropského fondu pro regionální rozvoj (fond, z něhož putují finanční prostředky do různých dotačních programů, včetně programu Interreg a Fondu malých projektů – pozn. red.). Ten v končícím období činil 20 tisíc eur u neinvestičních projektů – nově to bude 30 tisíc eur. U investičních se jedná o zvýšení z 30 tisíc eur na 50 tisíc.

Další změna spočívá ve zjednodušeném vykazování. V uplynulém programovacím období jsme totiž museli stoprocentně vykazovat veškeré výdaje. V příštím období by to už mělo jít formou paušálu, bude tam kapitola na mzdové výdaje, cestovné, kancelářské výdaje a tak podobně.

Na byrokracii spojenou s dotacemi si lidé mnohdy stěžují. Může to podle vás žadatele od projektů skutečně odrazovat?

Hodně jsme se s tím potýkali. Úplně na začátku jsme měli podávání žádostí v papírové formě, kdy muselo být vše ručně podepsáno a úředně ověřeno. Postupně jsme se snažili administrativu zjednodušovat. Co se týče nového období, tak tam se již bude předkládat v elektronické podobě – skrze elektronickou žádost a elektronické přílohy. Mělo by to být opravdu jednodušší, doufejme, že se to podaří.

Jak vidíte budoucnost přeshraničních programů?

Evropská komise celkově klade velký důraz na zelenější a chytrou Evropu. Opatření zaměřená na boj proti klimatické změně patří mezi priority, stejně tak jako kvalita životního prostředí. Dalším klíčovým tématem bude vzdělávání.

Unie ale dbá i na sociální problematiku a vazbu mezi obyvateli jednoho a druhého státu. Na to je určen třeba Fond malých projektů, kde v novém období 60 procent alokace poputuje na spolupráci „people‑to‑people“ (lidé s lidmi – pozn. red.). I nadále tedy půjde o propojování partnerů a předávání zkušeností z obou stran hranice.

Pohlédneme‑li za horizont roku 2027, bude mít podle vás pořád smysl, aby Evropská unie vyčleňovala část svého rozpočtu jen pro příhraniční regiony?

Určitě ano. Příhraničí je opravdu okraj republiky a prostředky „z Prahy“ se málokdy směrují do tamních malých obcí. Okresy na hraniční linii přitom potřebují podporu, aby tam vznikaly přátelské vazby a dobré vztahy s přeshraničními partnery.

 

Aneta Zachová, EURACTIV.cz