Proto se také Lenka Strnadová z Rohatce rozhodla navrhnout šestašedesátiletou Miroslavu Tomšejovou jako nejšikovnějšího fachmana hodonínského regionu, kterého chtějí čtenáři Deníku společně s Velkopopovickým kozlem najít a kterého pak Kozel odmění za poctivou práci a jeho řemeslný kumšt. A proto jsme také zamířili do Cukrářství v Rohatci.
Miroslava Tomšejová peče koláčky od dětství, kdy pomáhala své mamince, která připravovala zákusky a koláče na svatby. Živit se tím úspěšně začala už téměř před dvaceti lety. Ale maminčině receptu zůstává stále věrná.. Ona a jejich deset zaměstnanců napečou měsíčně i sto padesát tisíc koláčků. Všechny dodnes tvarují ručně, drahý stroj totiž na tak křehké těsto nestačil. A všechny zlatavé a voňavé bochánky zdobené křehkou drobenkou a plněné šťavnatým tvarohem se každý den v cukrářství prodají do posledního kusu. „Někdy nám i chybí,“ usmívá se sympatická dáma.
Největší odměnou po práci je pro Miroslavu Tomšejovou, když každý den v pekárně všechno dobře zvládnou, když je pečivo kvalitní a lidí jsou spokojení.
Paní Tomšejové jsme se zeptali na tajemství jejího úspěchu. Co podle vás děláte lépe než ostatní a kvůli čemu se vaši zákazníci stále vracejí?
„Myslím, že mé tajemství úspěchu spočívá v tom, že pečeme kvalitní zboží a že se stále držíme tradice, naší recepturu a že pečeme z kvalitních surovin. A to se v koláčcích odráží. Výrobek je kvalitní a vydrží. A proč se zákazníci vracejí? Dbáme na kvalitu. Vybíráme si kvalitní suroviny, a to zásadně od českých výrobců. Dáváme do koláčků to, co do nich patří.
A na co se nejvíce těšíte po dni plném práce?
„Když přijdu domů, chvíli si odpočinu a pak zase pokračuji v práci, v té domácí. A při té si i odpočinu. Nebo jdeme s manželem na muziku, podívat se do společnosti v Rohatci nebo si zajedeme do Hodonína.“