A většinu z nich nezastavila ani finanční krize. Regionální nahrávací studia mají diáře plné i na půl roku dopředu. Shodují se však, že zájem ze strany sponzorů klesl.
„Je možné, že u nás bude mít krize zpoždění. Samozřejmě by to asi záviselo na tom, kdyby někteří členové kapel přišli o zaměstnání a nemohli točit kvůli nedostatku peněz. Zatím jsem se ale nesetkal s tím, že by kapely odvolávaly termíny nebo si stěžovaly na to, že už nemají peníze,“ řekl majitel nahrávacího studia Shaark ve Bzenci Pavel Hlavica.
Naopak Jaromír Rajchman, který vlastní TonStudio v Dolních Bojanovicích, připustil, že už mu několik kapel nahrávání zrušilo, a to právě kvůli sponzorům.
„Odřekli jim sponzoři a samotné kapely už se do nahrávání nemohly pustit, protože neměly peníze. Sice se mi pak ozvali jiní klienti, když je ale krize, tak sponzoři nejsou,“ říká.
Problém nedostatku peněz na nahrávání u menších kapel přitom Rajchman vidí především v tom, že regionální kapely, které nejsou v dostatečně velkém posluchačském povědomí, prodají pouze minimum nosičů.
„Lidi si navíc CD kopírují, což spolu souvisí. Tím chci říct, že kapely okresního formátu nejsou absolutně schopné nahrávání financovat pouze z prodaných nosičů. Takže většina z nich to řeší formou sponzorů,“ míní. Sám přitom přiznává, že i on se někdy dostává na druhou stranu barikády, a to když se rozhodne některou z kapel finančně podpořit. Nejčastěji jde o ty místní. V minulosti se tak vlastního alba dočkali například hoši ze skupiny Šroti.
„Když vidím, že to kluci myslí vážně a je to perspektivní, tak jsme vždycky schopní domluvit se i na ceně. Nikdy bych kapelu neodmítl,“ říká.
Regionální nahrávací studia mají kapely z celé republiky v oblibě hned z několika důvodů, a to kvůli zázemí, technickému vybavení, individuálnímu přístupu a především také cenám, které se pohybují kolem tří set korun za hodinu.
„Slyšeli jsme, že je studio ve Bzenci opravdu kvalitní a navíc měli velice dobrou cenu, což rozhodovalo. V Brně a okolí vyšla jedna nahrávací hodina o sto i více korun dráž,“ uvedl například Martin Matula, kytarista brněnské kapely Filthyminds, která ve bzeneckém studiu Shaark před časem nahrávala.
Šikovnosti a umu regionálních zvukařů už si všimly také skupiny a tělesa ze zahraničí, které přijíždí ze sousedního Slovenska, ale také ze západní Evropy.
„Jezdí k nám orchestry z Francie, Holandska, Německa nebo Rakouska. Určitě mají dobrá studia i u nich, ale asi mají dobré reference a znají naše nahrávky,“ posoudil Rajchman.
Zásadní změnu prožila většina nahrávacích studií také s příchodem počítačů. V minulosti se totiž natáčelo na vícestopé analogové magnetofonové pásky, což souviselo také s vyšší cenou, kterou musely kapely zaplatit.
„Pořídit takovou techniku byla záležitost velkých peněz, takže to nemohl dělat každý. Drahý byl i záznamový materiál, který se používal,“ vysvětlil Hlavica. „Dnes už koupě vybavení studia není problém. Rozšířila se i konkurence,“ uzavřel.
