„Letošní rok se od těch předchozích diametrálně liší. Už od léta neděláme prakticky nic jiného, než jen montáže komínů a kamen. Naštěstí jsem se včas předzásobil materiálem. Nejsem závislý na dodávkách nerezových trubek. Proto nás v práci nic nebrzdí,“ přemítá živnostník Josef Mančík z Dubňan.

V současné době, kdy lidé kvůli energetické krizi mění způsob vytápění domů, nakupují kamna a krby a staví nové komíny, je i kominík Mančík na roztrhání.

„Tolik práce, co teď, kominíci nikdy neměli. Diář se mi zaplňuje hrozně rychle. Přesto, že jsme pořídili ještě druhou frézu na zvětšování komínového průduchu, abychom mohli v kratším čase uspokojit více zákazníků, máme celý měsíc dopředu zaplněný. A to včetně víkendů. Často toho moc nenaspím,“ popisuje situaci s tím, že se celý den skoro nezastaví. „Co nás nezabije, to nás posílí. Proto máme heslo: Tam, kde jiní končí, my začínáme,“ komentuje situaci s humorem sobě vlastním.

Moderní technologie, jimiž jeho Kominictví Mančík disponuje, mu umožňují rychleji reagovat na poptávku zákazníků. K ruce tak má například i dvě jádrové vrtačky a pětici speciálních kamer. Právě kamera dokáže odhalit nejeden problém se spalinovými cestami.

„Nezřídka se stává, že si mnozí zákazníci před objednáním odborníků snaží vyřešit problém s komínem po svém. To pak v komíně nacházím hasák či kladivo. Z komínů už jsme jinak vytáhli leccos – od holubů a sov až po zapečenou kočku,“ líčí Mančík.

close Vytáhnout na střechu všechny kabely a hadice bývá fyzicky náročné info Zdroj: se souhlasem Josefa Mančíka zoom_in Vytáhnout na střechu všechny kabely a hadice bývá fyzicky náročné

O tom, že se stane kominíkem, ještě na základní škole dlouho netušil. „Moji rodiče uvažovali o tom, že mě dají vyučit na poštovního doručovatele. Prý mám rychlé nohy, tak si práci rychle odběhám a budu brzy doma,“ vzpomíná s úsměvem Josef Mančík. Vše ale nakonec dopadlo jinak.

„Podal jsem přihlášku na obor kominík do Ostravy. Ukázalo se, že jsem v tomto oboru jediný přihlášený. Tak mě poslali na školu do Prahy, kde jsme byli z ročníku jen tři z celé republiky,“ přibližuje Mančík čtyřiadevadesátý rok, kdy jeho tříletý obor sloučili do jedné třídy spolu s oborem zedník.

Za své řemeslo se styděl 

V začátcích praxe, kterou si odbýval na Hodonínsku, se prý leckdy za své řemeslo i styděl. „Až časem jsem přišel na to, že když je děláte dobře, zákazníci si vás najdou. Jsem rád, že jsem vytrval,“ říká.

Na zkušenou se vydal na pár let do Itálie. „Právě z Itálie se kominické řemeslo kdysi rozšířilo do celé Evropy,“ zmínil Mančík.

Jeho touha rozvíjet své služby zákazníkům jej prý před lety přiměla rozšířit si obzory. „V roce 2010 jsem si udělal zkoušky. Po získání kulatého razítka mohu jako revizní technik spalinových cest kolaudovat rodinné domy, firemní budovy a haly, kde je jakýkoliv spotřebič na plyn, pevná či kapalná paliva,“ objasnil.

K tomu, jak je dnes snadné stát kominíkem, si Josef Mančík posteskne: „Spousta lidí se díky uvolněnější legislativě po roce 2010 vrhla na kominictví. Výuční list mohou získat takříkajíc za pár desítek tisíc během tří měsíců. Bohužel ale takový výuční list neřekne nic o kvalitě znalostí a zkušeností jeho majitele.“