Pro dovážené víno slouží gigantické zásobníky, pod kterými právě v Mutěnicích stojíme a já si tu připadám jako u startovací věže rakety. „Tyhle vinné tanky pojmou 150 000 litrů vína,“ říká mi pan Šupa, který i se svými dvěma metry vypadá vedle stříbrně zářících tanků nepatrně. 

Během časů úrody se do Neoklasu vozí vinná réva ze široka zdaleka - z pěti set hektarů Šupových vlastních vinic a pak taky od pěstitelů révy, jejichž produkce přiváží třeba deset traktorů s valníkem za den. V gigantickém lisu před jednou z hal se mění na vinnu šťávu, která putuje do sudů a tanků.

A až přijde ten správný čas, zamíří víno do haly, kde se stáčí do lahví. Jinak řečeno: Na jednom konci vinařství se sypou kuličky vína z vinic, na druhém konci vyjíždí palety s lavemi přímo do obchodů. 

„Jsme jediní na Moravě, kdo v takovém množství vinné hrozny a víno vykupuje, stáčí ho, vyrábí vlastní obaly i etikety,“ vysvětluje Tomáš Šupa, který je často sám přítomný v provozu a zná do detailu každý výrobní krok. 

Kouzlo preforem

Vstupujeme do části provozu, kde na pásové výrobě padají do stroje malé preformy na plastové lahve - vypadají jako zkumavky. Ty stroj vyfukuje do podoby dvoulitrové petky, která bude během pár vteřin naplněná vínem a označená etiketou. Vyfukování petek zásadně pomáhá přírodě. 

“Protože jinak kamiony naložené prázdnými petkami pro výrobce nápojů v podstatě vozí prázdný vzduch přes celou republiku. Naše petkové preformy jsou asi desetkrát skladnější a navíc jsou částečně vyrobené z recyklátů,” říká Šupa. Za zmínku stojí, že když před lety Vinařství Mutěnice Tomáš Šupa koupil, byl to těžce zadlužený podnik. Dnes je vysoce ziskový.

Víno v petkách je stále populárnější, i když zákazník ho má spojené s levnějším vínem. „Pivo v petce je dnes v supermarketech samozřejmou náhradou skla, což bylo ještě před pár lety nemyslitelné. U vína jsou lidé k plastu stále podezřívaví, ačkoli kvalita běžně dostupných vín petkou v žádném případě neutrpí,“ říká Tomáš.

A s úsměvem dodává, že lidé, kteří se považují za fajnšmekry, si u vinaře ve sklípku nebo ve vinotéce nechají běžně načepovat do petky víno za 200 korun. Zato v supermarketech očekávají, že petka vína bude stát 59 korun – tam kvalitě nápoje v plastu nevěří. 

Ptám se, zda vinaři na Moravě začínají pěstovat více révy pro bílé víno, kdy jeho popularita celosvětově stoupá. Dozvídám se, že ano. Jenže některé viniční tratě jsou vhodné především na pěstování červených odrůd vína a v případě jiných musíme počítat s nižší výnosností.

Tomáš bere do ruky pětilitrový skleněný soudek a říká: „Jen když někdo prodává několik desítek tisíc litrů, tak může mít množství odrůd a v té pestrosti je jeho síla. Na druhou stranu je pro něj těžké se dostat do řetězců, které potřebují řekněme padesát tisíc lahví od jednoho druhu. Supermarkety potřebují garantovaný objem a zaručenou kvalitu.“    

EU hlídá vinice

Pokračujeme do místnosti, kde jsou vyskládané tradiční dubové sudy pro to nejkvalitnější víno a já se ho ptám, zda je dnes vinic na Moravě víc nebo méně než v historii? 

„Evropská unie nás omezila v tom, že si nemůžeme vysazovat, kolik chceme. Můžete vysadit ročně jen určité procento nových vinic. Bez omezení se dají obnovovat jen na místech, kde tradičně byly a pak zanikly. Celkově bych řekl, že vinice vznikají a zanikají asi tak ve stejném tempu, takže jich je na Moravě pořád stejně. Pravda je, že Evropská unie nás dost omezila na podnět Italů a Francouzů, kteří si hlídají, aby měli export pro svoje vína, takže v Česku se nemůže vypěstovat dost vína pro domácí trh, musí se vozit. Nicméně, tolik vhodných pozemků pro vinice, aby to naplnilo veškerou tuzemskou spotřebu, ani na Moravě a v Čechách asi nemáme.“

Vcházíme do skladu, kde jsou na paletách na gigantických regálech do patnáctimetrové výšky vyskládané vína v nejrůznějším typu balení. Kromě klasických skleněných lahví třeba také stále populárnější třílitrové a pětilitrové bag in boxy. 

Anebo pětilitrové skleněné soudky, Tomášova specialita, které jsou dnes v supermarketech tak žádané. Najdeme tu i tetrapacky pro levnější ovocné víno. A samozřejmě klasické skleněné sedmičky, litrovky, ale také nový hit - skleněné lahve o rozměru jeden a půl litru. Tomáš komentuje, že omezení provozu restaurací vedlo k tomu, že lidé celkem logicky kupovali víno ve větším balení, protože prostě doma s přáteli, na chatě, při oslavách v kruhu blízkých vypijí mnohem víc. 

V laboratoři

Vcházíme do laboratoře, kde se každý den kontrolují vzorky vína. Přístroj WineScan za řádově miliony korun tu v krátké době pořídí širokou škálu testů, hlídá desítky parametrů vína. Kontroly chodí neustále a kvalitu vína si hlídají i samotní odběratelé. „Kvalita vína šla v posledních deseti letech obecně hodně nahoru,“ říká Tomáš Šupa. „Dnes se vám prakticky nestane, že si v obchodě koupíte špatné nebo zkažené víno.“ 

Navíc covid paradoxně přispěl k vyšší kvalitě vín, protože menší odběr restaurací a hotelů způsobil, že domácí i zahraniční producenti ve snaze prodat co nejvíc vína museli jít s cenou dražších vín dolů. 

Ptám se, jak se bude vinařský byznys na Moravě dál vyvíjet. Tomáš Šupa, který je u svých spolupracovníků známý tím, že pracuje od brzkých ranních hodin až do pozdního večera a má ohromnou vůli k úspěchu, se ohledně budoucnosti vyjadřuje jasně: dochází ke koncentraci vlastníků a je to tak dobře.

„Malí vinaři vždycky budou a tak je to pro zachování tradic na Moravě správně. Ale potřebujete i sílu na trhu. Je třeba do vinic investovat, rychle reagovat na požadavky trhu. A tady se bez ekonomického zázemí neobejdete - to platí ve vinařství jako v každém jiném byznysu.“  

Šupovy firmy jsou už tak velké, že konkurují evropským vinařským gigantům. Díky tomu, že se vv Mutěnicích zpracuje a lahvuje tolik milionů litrů, tak klesá dovoz hotových lahví z Jihu Evropy. Díky tomu je ve vinařském průmyslu víc práce pro lidi z Moravy, je víc zakázek pro české sklárny a výrobce etiket. I proces výroby vína, jeho kvalita je víc pod kontrolou českých úřadů.

Příliš mnoho vlastníků

Majitel Vinařství Mutěnic a Neoklas říká, že rozvoj vinařství hodně brzdí neujasněné vlastnické vztahy, které se táhnout ještě z dob restitucí a privatizace respektive  ještě z minulého režimu.

„Spousta velkých vinohradů, které dřív byly ve vlastnictví JZD, mají dnes stovky vlastníků. Do takového vinohradu je těžké investovat, protože i když ho řídíte a spravujete, patří vám z dvaceti hektarů třeba jen pět a zbytek máte v nájmu od ostatních vlastníků. Jenže v takové situaci je těžké plánovat obnovu vinic. Potřebujete je do nájmu na 25 let, protože tak dlouho trvá, než se vám investice vrátí. Prvních pár let nové keře neplodí, na maximu jsou až kolem patnáctého roku.“ 

Tomáš doplňuje, že často mají vlastníci třeba na vinici čtyřmetrový pruh dlouhý 800 metrů šikmo přes vinici. „A když tito lidé nechtějí prodat nebo dlouhodobě pronajmout, bohužel odsoudí vinohrad k zániku. Protože na takovém vinohradu nemůžete nic investovat - ani účetně to nejde, když nemáte vinohrad v majetku. Také legislativa není jednoznačná, třeba není jasné, kdo je majitelem keře - zda ten, kdo vlastní půdu nebo ten, kdo ho vysadil. Čili velký problém na Moravě je pomalé zcelování pozemků do větších vinic, které mají větší ekonomický potenciál.“ 

Dobré víno, dobrá cena

Tomáš Šupa mění pravidla na trhu, zavádí nové druhy balení, neustále roste a pro místní je patriot, který dává hodně lidem práci i v časech nejisté ekonomiky. Zná své provozy do detailu, s lidmi u pásů, na traktorech, na vinici, nebo ve skladech se zdraví přátelsky jako rovný s rovným. Je vidět, jak moc ho vinařství baví, i když původně začínal svou kariéru v oblasti financí. 

Ani dnes není jeho podnikání typicky 'venkovské', kromě vinařství má totiž v Praze a jiných městech desítky obchodů s módními značkami jako je Hugo Boss, Armani Exchange nebo Geox. A k tomu je vlastníkem širokého portfolia nájemních bytů a pozemků. Přitom ale Tomáš Šupa nijak zvlášť nevyhledává publicitu, v médiích se prezentuje zřídka. Má neformální vystupování, rád se svými kolegy vtipkuje a kanceláře má v přízemí nenápadného domu. Svůj úspěch bere bez velkých emocí.

„Snažíme se dělat velké objemy dobrého vína za dobrou cenu. To je tajemství našeho úspěchu, proto produkce Mutěnic a Neoklasu stále roste.“

Korky versus šrouby

Tomáš Šupa vidí ve svém produktu kombinace “vnitřku” čili vína s “vnějškem” čili balem. Například takové uzávěry. Tomáš Šupa mi ukazuje svou kvalitní řadu - Merlot, ročník 2018 plněnou v Neoklasu a říká: „Ke kvalitnímu červenému vínu zásadně patří korek.“ Korek může být z drceného, poslepovaného korku nebo z jednoho kusu kvalitního korku. Cena za korkový špunt může být osmdesát haléřu i třicet korun.  

Uzávěr lahve ostatně určuje i její cenu, respektive daň. Perlivá čili šumivá vína jsou natlakována různým způsobem. Nad určitý počet barů už se vztahuje daň na perlivé víno. Dělá asi 16 korun na litr. Proto také dražší prosseca musí mít speciální korkovou zátku ve tvaru hříbku doplněnou bezpečnostním košíčkem, tzv. agrafou. Ovšem levnější prosseca se prodávají i s uzávěrem ve tvaru šroubu. Stejně tak frisante, jsou tedy dle zákona nikoliv šumivá, ale tichá vína.

Tomáš zdůrazňuje, že dnes je kvalita šroubů taková, že víno nepoškodí a navíc jsou samozřejmě praktičtější než korková zátka. „I v hotelech a drahých restauracích už si zvykli, že kvalitní víno může být se šroubem. Snadno lahev otevřeš, zavřeš, je to efektivnější, navíc šrouby se dnes dají pěkně designově potisknout.“