Ženám půjčuju pro manžele oblečení na zkoušku domů, směje se prodejkyně Tesařová

Zdroj: Deník / Iva Haghofer

Její strategie je jasná – nabídnout českému zákazníkovi kvalitní zboží českých značek, které výrobci navíc i v tuzemsku vyrábí. „Jen okrajově beru do obchodu dovozové zboží. Jsem přesvědčená, že naše české je lepší, mám s ním velice dobré zkušenosti. Oblečení, které se u nás vyrobí, zde také pak zůstává. A tak to má být. V rozrůstající se konkurenci za ta léta obstáli především dobří výrobci. Kromě toho jsem tak trošku i patriot,“ směje se sympatická maminka tří dětí, která s rodinou bydlí v Břeclavi.

Zdroj: Deník / Iva Haghofer

I ona musí čelit levnému zboží, které nabízejí především řetězce. O svoji klientelu však nepřišla. Naopak. „Kdo má zájem o kvalitnější a lepší oblečení, zavítá k nám do kamenných obchodů. Ze zkušenosti vím, že jde hlavně o lidi středního a staršího věku. To jsou ti, pro které na českém trhu není příliš pestrá nabídka. No a na tuto věkovou skupinu právě cítí čeští výrobci. Jejich návrhy, střihy i výroba vycházejí z proporcí a potřeb našich zákazníků. To je obrovská přidaná hodnota. Starší člověk si jde jen málokdy nakoupit do butiku nebo nákupního centra,“ míní Tesařová.

Zdroj: Deník / Iva Haghofer

Svou konkurenční výhodu vnímá také v osobním přístupu a v reakci na aktuální trendy. „Hodně lidí si stále rádo nechá poradit. Umějí ocenit, když vědí, že je pro ně v obchodě člověk, kterému mohou důvěřovat. Opět se ale bavím o lidech středního a vyššího věku, kteří si ke mně mnohdy i rádi přijdou jen tak popovídat a koupit si maličkost. Mladší generace vyhledává něco podobného spíš méně,“ myslí si majitelka obchodu s textilem.

Zdroj: Deník / Iva Haghofer

Nezřídka půjčuje oblečení lidem i domů na vyzkoušení. „Většinou si něco vyhlédnou ženy pro své manžely. Ti si pak doma svršky v klidu vyzkouší. Mnohdy chodí ale i muži sami. To spíš v reakci na aktivitu svých žen, které často koupí něco, v čem se oni necítí dobře a co jim nesedí,“ usmívá se Tesařová.

Zdroj: Deník / Iva Haghofer

Oblíbenosti podle jejích zkušeností vévodí jednoznačně prádlo. „Musím říct, že řada lidí, kteří jinak ostatní kusy oblečení kupují třeba právě i z dovozu, si na prádlo potrpí a jsou ochotní si za něj i připlatit. Stejné je to s kojeneckým zbožím,“ srovnává obchodnice, k níž si cestu našli nejen Rakvičtí, ale i lidé z Mikulovska nebo z konce Břeclavska.

Zdroj: Deník / Iva Haghofer

S mírnými obavami vzhlíží do budoucna. „Hodně mi vadí, že nyní je takzvaná bezkontaktní doba. Mladí se bojí mluvit, na cokoli se zeptat, do škol se zavádí rétorika. Bojím se, že se zánikem menších obchodů třeba se smíšeným zbožím, textilem, nebo i pošt se vytratí původní charakter a ráz obcí. Lidé se přestanou potkávat a zmizí schopnost mluvit s druhými,“ obává se Tesařová.

Zdroj: Deník / Iva Haghofer

Kdyby mohla, zasadila by se také o lepší podmínky pro menší a drobné obchodníky. „Jako příklad uvedu službu placení kartou, kterou jsem i já v obchodě zavedla. Zákazníci si možnost pochvalují, pro nás menší podnikatele ale podmínky zrovna ideální nejsou. Z podobného důvodu jsem ani nikdy neuvažovala, že bych si otevřela obchod v Břeclavi. Stojím nohama pevně na zemi a je mi jasné, že platit nájem cizímu vlastníkovi by pro mě bylo likvidační,“ přiznává obchodnice.

Zdroj: Deník / Iva Haghofer

Kdyby rodinný podnik převzalo některé z jejích dětí, nebránila by mu. „Je těžké předjímat, jestli půjdou ve stopách mých a své babičky. Pokud k tomu má někdo nakročeno, tak nejmladší Darina. Ale uvidíme, rozhodně bych ji nezrazovala. Konec konců už od dětství říkala, že až bude velká, obchod bude její,“ směje se podnikatelka.