Minulý 7. díl byl věnován popáleninám, v dnešním 8. díle se budeme zabývat ošetřováním dalších termických poranění (úžeh, úpal, podchlazení).
Úžeh - je lokální přehřátí mozku, jeho obalů v důsledku přímého působení slunečních paprsků na šíji či hlavu. Příznaky: nevolnost, zvracení, zimnice, brnění končetin, vysoká teplota, případně křeče až bezvědomí. Postiženého ošetříme tak, že jej uložíme do stínu, lehce jej přikryjeme dekou a pouze zvlhčujeme rty. Sledujeme životní funkce a voláme záchrannou službu. Prevencí proti úžehu je ve slunných dnech nošení pokrývky hlavy hlavně u dětí.

Úpal - vzniká v důsledku celkového přehřátí organismu, kdy chybí možnost ztrát tepla. Při ocitnutí se v horkém prostředí reaguje každý organismus na změnu teploty přirozenou termoregulací (zvýšenou potivostí), aby se ochlazoval a udržoval na svoji „provozní“ teplotu. Pokud je okolní teplota vzduchu vyšší (např. v kotelně, strojovně, u nepromokavých obleků, neoprenů apod.), než je teplota tělesná, hrozí, že organismus nebude mít podmínky pro ochlazení (pocení) a dojde u něj k přehřátí – vznikne úpal.

Příznaky: pocit horka, nevolnost, zvracení, vyčerpání, bolest hlavy, zarudlá suchá kůže, ztráta vědomí. První pomoc: okamžitě vyneseme postiženého do chladného prostředí (stín, sklep,…), můžeme podat chladné obklady do třísel a podpaží; nikdy nechladíme přímo hrudník.

Podchlazení je celkové podchlazení organismu vlivem dlouhodobého působením chladu (voda, silný/studený vítr aj.). Příznaky: třes, studená bledá kůže, nízká tělesná teplota, poruchy vědomí a zpomalování dechové a tepové frekvence. První pomoc: 1) technická první pomoc – zabránit dalším ztrátám tepla a okamžitá izolace postiženého od zdroje chladu; postiženého uložíme na suchou podložku (noviny, oděv větve,…) nejlépe do teplejšího prostředí a zbavíme jej chladného/mokrého oděvu a všech kovových přívěsků; 2) kontrola vědomí a dýchání, případná resuscitace, volání 155; 3) pasivní ohřívání - kdybychom při dlouhotrvajícím podchlazení postiženého ihned aktivně zahřívali a prudce ohřáli jeho tělesný povrch (teplé zábaly na končetiny, sálavé teplo od kamen/teplometů, podání alkoholických nápojů apod.) došlo by k nežádoucímu roztažení cév a studená krev na periferii (horní a dolní končetiny) by se dostala až k tělesnému jádru do srdce, kde by mohla způsobit až náhlou srdeční zástavu – tzv. smrt ze záchrany. S postiženým se ze stejného důvodu nesmí pohybovat (rychlé pohyby, chůze). Proto postiženého ohříváme zásadně pasivně – nejlépe přiložením termoizolační folie/deky na holé suché tělo či zahříváme vlastním tělem. Při zlepšení stavu je možné velice opatrně přejít i na ohřívání aktivní – teplé zábaly na jádro (hrudník, záda), teplé nealkoholické energetické nápoje.

V příštím 9. díle se budeme věnovat úrazům.