Ačkoliv jeho filmy takzvaně nemusím, přirovnání považuji za docela vydařené. Vzpomněl jsem si na ně při sledování novoročních nováckých Střepin na obrazovce, když několik rádoby osobností mudrovalo o uplynulých dvou desetiletích politického a ekonomického vývoje. Z jejich slov neomylně vyplynulo, že se myšlenkově pohybují zcela mimo realitu, kloužou po jejím povrchu a vůbec jí nedokáží proniknout pod kůži.Marně spekuluji, proč všichni posuzovatelé polistopadového vývoje na něj pohlížejí výlučně přes tuzemské kukátko a dohadují se ponejvíc o tom, co jsme měli či neměli dělat. Cožpak šlo o nějaký jedinečně český proces? Ani náhodou, všechno probíhalo v širokých mezinárodních souvislostech a podmínkách tuhé návaznosti na obklopující nás ekonomicko-politické prostředí a klima. Vymanit se z popsaného krunýře vnějšího ovlivňování bylo nemyslitelné a čeští „vůdcové“ pouze v rolích pěšáčků na obří šachovnici poslušně vykonávali příkazy udělované jim zvenčí. Výsledky bohužel opravdu nedopadly nadvakrát skvěle, v tom se však nijak nelišíme od ostatních postkomunistických zemí, které prodělaly obdobnou, prý ozdravnou, kúru. Samozřejmě můžeme dnes donekonečna teoretizovat a zkoušet rozplést otázku, nakolik byla chybná už doporučení světových institucí a jimi zvolená strategie přechodu, a kolik jsme si toho zbabrali vlastním neumětelstvím ba přímo ničemností sami, jenže to stejně nikam nevede.

Zavolejme raději Formana a připomeňme si jeho výše uvedený postřeh. Vstupem do džungle jsme totiž nutně přijali i její pravidla hry, totalitu bezohledného boje o přežití, permanentní válčení každého proti každému a rozdělení populace na lovce a oběti. Pojmy, jakými jsou mravnost, etika, slušnost, poctivost, ohleduplnost, vzájemná solidarita i mnohé další, se v podmínkách z řetězu utržených atavismů stávají jen a jen vyprázdněnými floskulemi. Na takové hodnoty si přece džungle nehraje, ta má svoje zákony a dnešní nářek nad procesem společenské transformace minulých dvaceti let tudíž působí naivně. Kupodivu ale dodnes nikdo nepoložil otázku, jestli by si tak osobitý živočišný druh, jakým lidstvo bezesporu je, nezasloužil nějakou lepší variantu bytí, než jakou je formanovská volba mezi zvířecím kriminálem a državou krutého predátorství.

Autor: Stanislav Mikuš