A čím je stát hospodářsky vyspělejší a bohužel také menší, tím více údajně předchozí tvrzení platí, takže Česká republika zřejmě patří mezi ukázkové příklady, dokazující jeho pravdivost. Ale žádné strachy, nejsme v tom sami, ani Obama, Merkelová a Sarkozy s problémem celosvětové krize nic nenadělají. Řečeno slovy zmíněných odborníků „v případě zemí, sloužících víceméně coby standardní řečiště mezinárodním kapitálovým tokům, možnost ovlivnit ekonomickou expanzi či naopak propad vlastními silami zůstává mizivá.“

Kdyby se dotyční vědátoři před sedmi lety zastavili v Praze, zpívali by jinou písničku. Dozvěděli by se od tamního vševěda, kterak světovou ekonomiku dávno ovládly nezodpovědné vlády, mající na svědomí všechny ekonomické nezdary, zatímco o stále řidší zdary se přičiňuje už jen občasné kobylí kopnutí dodělávající neviditelné ruky trhu. Leč žerty stranou, opusťme pohádky o nadutých a samolibých Všeználcích, milovaných šedesáti procenty mírně ujetého českého národa a posedlých knižními moudry.

Realita totiž ukazuje pravý opak a nejspíš nás nepotěší představa o žití v zemi, plnící úlohu pouhého koryta řeky, kterým občas proletí hospodářská potopa, aby hned vzápětí zůstal stav vody na tuzemských tocích v normálu, ba dokonce klesl na úroveň vysýchání. Obzvláště pak při vědomí nulového vlivu osob demokraticky zvolených ke správě našich věcí směrem k vyjmenovaným pohybům hladiny. Škrtneme-li působení hospodářských vlivů na lidský život z repertoáru demokratických vlád, co jiného podstatného jim vlastně zbývá k řízení? Jde vůbec o vlády a ne o pouhé údržbáře, likvidátory malérů a hasiče požárů?

V těchto souvislostech působí ovšem groteskně, zdůvodňuje-li někdo nutnost předčasných voleb potřebou mít vládu s pevným mandátem jako zachránce národa před ekonomickou krizí. Především neexistuje záruka, že nové rozdání mocenských karet nezažene stát do další povolební plichty, průzkumy preferencí to aspoň nevylučují.

Co však považuji za podstatnější, jestliže politici a vlády mají na průběh a dopady hospodářských nemocí stejný vliv jako pozemští astronomové na chod vesmíru, potom nám může být úplně jedno, pozoruje-li bezmocně tsunami kapitálových vodopádů ze sídla vlády Topolánek, Paroubek nebo Fischer.

Autor: Stanislav Mikuš