Zabitím Ferdinanda válka začala, kdežto osvobozením Čunka válka končí, koalice má konečně po starostech a zbývající tři roky s příslovečným „klidem na práci“ zřejmě dovládne.

Nejen to, zatuhlé preference naznačují, že současná politická konstelace přežije i příští volby a podle biblického podobenství o sedmi letech hubených a sedmi „tlustých“, začne její soukolí skřípat až někdy okolo roku 2014.

Důsledky popsané události však podle názorů některých expertů způsobí navíc historický průlom do českého právního uspořádání. Už od dob první republiky se státní zástupci řídili zásadou „v pochybnostech žalovat“, neboli naprostou většinu závažných případů přenechat rozhodování nezávislým soudům.

Osobně považuji takové chápání práva za správné a jedině možné, koneckonců kolik znají dějiny justice případů, u nichž by nenastaly nějaké pochybnosti? Uvedená zásada se však prý má díky Čunkovi a jeho osvoboditelům změnit na „v pochybnostech řízení zastavit“, takže státní zástupci vlastně na sebe převezmou roli soudců a těm skutečným přenechají jen co uznají za vhodné.

Velice pikantní to bude zvláště v případech žalob na vysoké politiky, státní zástupce je totiž zároveň státním úředníkem a dotyční politici rozhodují o jeho existenčním bytí a nebytí, takže tady lze výsledek rozhodování snadno předvídat. Jak ale k tomu přijdou všichni ti Kájínkové, kteří úpí v českých žalářích jen proto, že v jejich časech pravidlo „při pochybnostech zastavit řízení“ neplatilo?

Kdyby platilo, namísto soudního a vězeňského trápení by mnozí z nich běhali po svobodě a provozovali dál své fortelné řemeslo zlodějů a zabijáků.

Nezoufejme, nic není ztraceno, chce to jen spustit vlnu revizí minulých procesů, při nichž obhájci vysloví pochybnosti, státnímu zástupci nezbude než je uznat za oprávněné a zločinci vyrazí rozjásaní a svobodní do ulic.

Budovy soudů a věznic osiří a v České republice jako v jediné zemi světa klesne kriminalita, aspoň ta trestaná, na nulu.

Jen tak na okraj : dobu, kdy u nás právu šéfovali prokurátoři „de facto“ a soudcové pouze „de iure“ už jsme tady měli, že? Jak taková jednonohá a jednooká vláda práva vypadá a dopadá si mnozí z nás starších pamatujeme, a ti mladší možná o takzvaných procesech v padesátých letech také něco zaslechli.