Vládnoucí koalice má totiž ve svých řadách dva politiky z vyšší kasty, senátora a poslankyni parlamentu, a to jí komplikuje život. Dotyční jsou neustále zaneprázdněni státními zájmy, takže se málokdy na návštěvě v rodném městě objeví a při hlasováních zastupitelů povětšinou chybí. Tím dochází k situacím, kdy koalici chybí hlasy na přehlasování opozice a prosazení zajisté ušlechtilých a pro občany města blahodárných záměrů.

Na tomto místě si dovolím maličko odbočit a uvést čtenáře takzvaně do obrazu, koneckonců nemusí být každý honěný ve finesách obecní politiky. Jedna z těchto fines spočívá v tom, že strany na svých kandidátkách do komunálních voleb nasazují mediálně známé a v politice proslulé osoby, aby se zviditelnily a přitáhly voličské hlasy. Kupodivu to funguje a prosťáček volič, jakmile si na volebním lístku přečte slavné jméno, šup s lístkem do urny!

Ani ve snu ho nenapadne popřemýšlet, jestli tento jeho zastupitel bude mít čas, zájem a energii při neustálém vysedávání v Praze bojovat ještě lví silou za občánkovy potřeby na úrovni podstatně nižší a pro něj tudíž i méně významné. Samotná praxe nasazování politických celebrit na komunální kandidátky za účelem klamání voličů a získávání jejich hlasů nepochybně představuje jednání neseriózní, ba nemorální, bohužel však zcela legální.

Známe dokonce senátora, který „stíhá“ primátorovat významnému městu a ještě přinášet národu přes tisk a obrazovku originální kuřácký humor. Někdy se však zmíněné „osobnosti“ zachovají aspoň zčásti korektně, po zvolení odstoupí a přepustí místo méně slavným, leč pokaždé místně přítomným a pracovitým spolustraníkům.

Není to úplně čisté, ale pořád přijatelnější, než když politický velikán takový kompromis odmítne, prohlásí „dopustil bych se tím zrady na voličích“ a zůstane členem zastupitelstva, ve kterém ovšem bývá zřídka vídán a kterému je tedy pramálo užitečný. Nepředstavuje náhodou právě popsaný postup daleko horší zradu na voličích než poměrně čestná rezignace?