Zvláštní cit měl pro sbírání hub dědeček. Kdykoliv jsme vyrazili bez něj, šli jsme domů s prázdnou. A když nás, ospalá dítka, nechal „hloubat“ a vyrazil do těch Vrbeckých luk sám, k obědu jsme měli dobrou omáčku a k večeři praženici. Jednou jsme sbírali houby bez dědečka a s maminkou jsme zabloudili. Výhodu to mělo v tom, že jsme nasbírali plný košík hub. Radovali jsme se, že je smůla prolomena. Z omylu nás vyvedl tatínek, protože byly všechny jedovaté.