Přiznám se, že ještě v pátek večer jsem o této akci nevěděla víc, než že jde o odhalení pamětní desky nějakého poručíka Pechala. Ráno jsem si však přečetla Pechalův smutný příběh. Začínala jsem být zvědavá, jak se s pietním aktem vypořádají. Pokud to u takového typu akce lze říct, byla jsem mile překvapená. Vzpomínkové akce proběhly ve vší důstojnosti. Počty zúčastněných těžko hodnotit. Kdo chtěl, přišel. Účast na této akci mě přivedla k zamyšlení nad obrovskou odvahou všech lidí, jejichž jména v sobotu zazněla. Kladla jsem si však otázku, zda jejich oběť nebyla marná. Ale nebyla. Není nic horšího než lhostejnost ke zlu.