Žil jsem v domnění, že dnes už jsou v Evropě jen válečné hroby zapomenuté, které někdo objeví jen náhodou.

Podobné poznání musí být skutečně frustrující pro německé pozůstalé, kteří se nikdy nedozvěděli, kde leží jejich otec, manžel či bratr. Jestliže se ani po letech nevrátil, pochopili, že je mrtvý. Převézt a znovu pochovat je pak první věc, kterou chce takový člověk udělat. Pokud nemůže, jen samo vědomí, že ví, kde je člen rodiny navěky uložený, může psychicky pomoci.

Nejistota je ale ubíjející. Pochopím, že někdo se snaží léta hrob příbuzného najít a po delší době to prostě vzdá. Jestliže ale odborníci až nyní vyrazí na místo s naprostou jistotou (a brzy prý s ještě větší jistotou půjdou na další místo okresu), potom o tom musel být někde jednoznačný záznam. Kolik mrtvých ještě může asi v České republice takto čekat na nalezení a kolik takových Čechů leží v Německu? Proč je nešlo najít dříve?