Originál zakládacího privilegia královny Konstancie Uherské s datem 1228 se nezachoval, jen opis markraběte moravského Jana Jindřicha z roku 1350, který opis zakládací listiny potvrdil.

Spolu s několika neobvyklostmi věcnými a stylistickými, které odborníci v textu spatřují, tak vznikla živná půda k občasnému zpochybňování listiny, především nedůvěra k samotnému roku vydání, tj. A.D. „millesimo ducentesimo vigesimo octavo“ (1228).

Nejprve se v tomto sporu o možné dílčí středověké falzum odrážel šovinismus místních Němců na přelomu devatenáctého a dvacátého století, poté otázka česko-německá, později vědecký zájem i ambice některých předních moravských historiků, kterým řešení otázky takového kalibru nedopřávalo pokoje.

Rovněž dnešní nová generace mladých historiků se jistě vynasnaží přinést nové pohledy na text opisu, a to v dobré víře, že se jí podaří dokázat pravděpodobné datum povýšení na město někde okolo roku 1238, tedy asi o deset let později, než jak je psáno. Diplomatika jako pomocná věda historická o písemnostech úřední provenience používá stále dokonalejších postupů.

Vedle zakládací listiny tvoří základ pro prezentaci Hodonína městský erb – znak. Poprvé se s ním setkáváme na pečeti z roku 1604, tedy z období vlády Rudolfa II.

Za jeho první známé malířské vyobrazení vděčíme moravskému vlastivědnému badateli Dismasu Josefu Hynkovi von Hoferovi. Tento místopísař při moravských zemských deskách, historik a sběratel dobových písemností z moravských měst požádal v roce 1728 hodonínské konšely o poskytnutí vyobrazení městského znaku. Radní mu k němu nechali přikreslit i celkový pohled na město od severozápadu a 12. března 1728 kresbu odeslali. Uchovala se v Moravském zemském archivu v Brně a její kopii můžeme zhlédnout v hodonínském Masarykově muzeu.

Na kresbě ve tvaru kruhové pečeti vidíme anděla ještě jako štítonoše, jak to odpovídá prvním známým městským pečetím Hodonína. Zakulacený štít, skloněný doprava, nese šestilistou růži. Plocha kruhu je vyplněna stuhou s latinským nápisem SIGNVM.CIVITATIS.HODONIN. Kdy se poprsí štítonoše se zlatými rozloženými křídly dostalo do modrého erbovního pole a stalo se samo heraldickou figurou, přesně nevíme.

Oficiálně dostal Hodonín své závazné znakové privilegium na základě žádosti městské rady poměrně pozdě, až 18. dubna 1908. Městský erb totiž vždy umocňoval prestiž města, přispíval k jeho reprezentaci a dodával lesku slavnostním příležitostem. Podle popisu a vyobrazení z roku 1908 je erb opatřen silně prolamovaným rámem bronzové barvy, zakončeném nahoře stříbrnou zděnou korunou s pěti cimbuřími. Jde o jistou zvláštnost, neboť existenci zděných hradeb nemáme u Hodonína doloženu.

Další důležitou součástí městské symboliky je prapor. Podle zásad vexillologie – pomocné vědy historické, zabývající se vlajkami a prapory, má být jeho pole složeno především z pruhů. Je možné použít i motivů ze znaku - heraldických figur.

Rovněž použité barvy mají korespondovat se základními barvami městského znaku. Hodonínský prapor, u něhož je poměr šířky k délce dva ku třem, všechny uvedené podmínky splňuje. Jeho list se skládá ze tří podélných pruhů: horní a dolní pruh je modrý, prostřední o dvojnásobné šířce bílý, tedy jsou k sobě v poměru 1:2:1.

Ve svém středu nese červenou šestilistou růži se zlatým semeníkem a zelenými lístky. Byl Hodonínu udělen rozhodnutím předsednictva Parlamentu České republiky čís. 23 ze dne 29.března 1995.