Jedni nevěřícně kroutili hlavou, další dokonce přemýšleli o odplatě. Na jednom bodě se však shodovali: zaslouží přísný trest.
Není se čemu divit.
Polít člověka silnou hořlavinou a zapálit jej, přece nelze prominout jen tak. Když se poté objevily zprávy, že kromě Juraje Lukáše, který škrtl zapalovačem, vyvázne zbylá trojice pouze s roční podmínkou za výtržnictví, byl spokojený málokdo.
Osobně jsem se nesetkal s nikým, kdo by takový trest považoval za adekvátní. Spíš jsem slýchával názory typu: „Cože? To snad není možné! Vždyť to je úplný výsměch!“
Podobný pohled na otřesnou událost měl i Vrchní soud v Olomouci, který případ vrátil zpět k projednání do Brna.
Mezi běžnou veřejností se také vynořily návrhy, že by po kratším čase za mřížemi měli nastoupit k obecně prospěšným pracím poblíž romských obydlí.
Na připomínku, že by si navíc mohli odnést nějakou tu modřinu jsem dostal pádnou odpověď: Vždyť Jan Tóth taky nevyváznul!
Nepřehlédněte:
Bytová družstva se ocitla v pasti. Neplatiče již nemohou vyhoditVýtržníci, či něco horšího?
Případ, kdy čtveřice mladíků odsoudila k velmi bolestivé smrti Roma Jana Tótha, důkladně otřásl veřejností.
Ilustrační obrázek
|
Foto: DENÍK/Alena Burešová