V příštím školním roce nás čeká další z „převratných“ změn českého školství. Jde o nové státní maturity. Událost, která se připravuje již několik let a která stála všechny daňové poplatníky několik set milionů, tedy konečně – nebo bohužel vypukne. Studenti, kteří jsou v současném třetím ročníku středních škol, budou povinně maturovat nově z českého jazyka a dále si budou volit mezi cizím jazykem a matematikou. Z ostatních předmětů zůstává systém stávající. Od roku 2012 se tento projekt rozjede naplno a na nový systém najede většina dalších předmětů. Nutno dodat, že přes všechna školení vládne chaos i mezi učiteli, kteří z důvodu špatné informovanosti mnohdy sami neví, jak se vlastně bude maturovat.Například z cizího i českého jazyka by měl student složit celkem 3 části: ústní zkoušku, písemný didaktický test a písemnou část, v níž projeví své schopnosti psát souvislý text. Nutno dodat, že ústní zkouška, která byla až doposud tou nejdůležitější částí, bude mít tedy menší váhu, což je nejenom u cizího jazyka dost závažné. Polovinu známky bude tvořit tzv. didaktický test, který představuje z větší části nutnost naučit se gramatiku. V ústní části, která zahrnuje hned několik témat, by se měl dodržovat stanovený čas, a tudíž má vyučující pocit, že nebude dělat nic jiného než sledovat hodinky. Nejde totiž o souvislou konverzaci, jako tomu bylo doposud, ale její logická kontinuita je z nepochopitelných důvodů rozdělena do „mikrotémat“, jejichž hodnocení zaznamenává učitel v průběhu zkoušení do tabulky.

Nyní nahlédněme pod pokličku humanitních oborů. Ve společné části u předmětů – základy společenských věd, dějepis….,ve kterých je víceméně ústní vyjadřování stěžejní, se změní ústní zkouška v písemnou. Neustále zdůrazňovaná komunikace se tedy vytrácí.

Otázky v testech pro humanitní obory jsou mnohdy nejednoznačné - dokáží studenty spíše zmást. Ptejme se, zda mohou být jazyky a společenské vědy zkoušeny a hodnoceny podobně jako matematika?

„Menším detailem“je skutečnost, že učitel musí zhotovit několik desítek pracovních listů, případně jiných materiálů potřebných k ústní zkoušce. K hodnocení studenta při skládání nové maturity by měl být učitel správně proškolen, přičemž většina těchto školení ještě neproběhla.

Další velmi diskutovanou problematikou je logistika a organizace shromažďování testů. Testy budou opravovány centrálně, přičemž je nasnadě otázka, kdo tyto úkony zaplatí, stejně tak jejich dopravu.

Výsledek bohužel zaručen není. Učitelé prošli mnoha školeními, která jsou již dnes neplatná, ale školitelé z CERMATU si za tato školení nechali zaplatit nemalé částky. Neustále se omílá výše kantorských platů. Vedle toho, bohužel, nikdo nevidí, že soukromé společnosti - jako již zmíněný CERMAT nebo např. SCIO - inkasují od ministerstva školství daleko větší sumy za svoje služby, které neodpovídají kvalitou daným částkám. Deficit v jejich dobře placené práci dohánějí špatně placení učitelé.

Tímto způsobem by se dalo psát nejen o nových maturitách, ale o celé nové školské reformě, která měla být též velmi „převratnou“ událostí v českém školství. Pro učitele byl sice vypracován Rámcově vzdělávací program, tzv. RVP, který víceméně kopíruje již léta fungující učební dokumenty – užívají se pouze nová a většinou nic neříkající slova (např. kompetence, evaluace….) nebo se mění přímo celé názvy předmětů- což je patrně podle některých „odborníků“ „velmi důležité.“ V závěru však musí kantor vypracovat školský vzdělávací program sám (tzv. ŠVP) a to většinou buď ve svém volném čase zdarma nebo na úkor času určeného k přípravě na výuku.

Položme si poslední otázku, zda dokáží tabulky nebo nové „kouzelné“ formulky (RVP, ŠVP, výstupy, autoevaluace, kompetence, průřezová témata…) zlepšit stav českého školství? Poslední výzkumy ukazují, že úroveň znalostí českých žáků klesá. Výsledkem nových reforem jsou klesající znalosti, alarmující úbytek slušného chování – lidskosti, ale rostou jejich schopnosti - kompetence v oblasti hrubosti, arogance, nedostatku trpělivosti.
Závěrem bychom jen dodali, že autory tohoto článku nejsou učitelé s desítkami let praxe, nýbrž učitelé téměř začínající, ale již velmi otrávení situací byrokratizujícího se českého školství. Rádi bychom tímto vyzvali ostatní podobně smýšlející kolegy, případně laickou veřejnost, aby nezůstávali v apatii, vyjádřili svůj názor a podpořili zdravý rozum!

Autoři: Monika Mikulincová a Tomáš Válka